Časopis Umělec 2006/1 >> Globální lokalita Přehled všech čísel
Globální lokalita
Časopis Umělec
Ročník 2006, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Globální lokalita

Časopis Umělec 2006/1

01.01.2006

Magdalena Ujma, Joanna Zielińska | info | en cs

9. Istanbulské bienále, Antrepo č. 5,
16. září – 30. října 2005


Deváté bienále v Istanbulu formovali dva kurátoři: Charles Esche je kunsthistorik, který kdysi vedl galerii Tramway v Glasgow a nyní je ředitelem Van Abbemuseum v Eindhovenu. Vasif Kortun pochází z Turecka, ale dlouho žil ve Spojených státech, kde zodpovídal za kurátorská studia na Bard College v New Yorku. V Istanbulu zvolili ambiciózní cíl. Zorganizovat výstavu odlišnou od těch, co byly v Istanbulu dříve, a také distancovanou od celosvětového šílenství bienále.

Hlavní myšlenkou bylo vytvořit skromnou show, jež představí jistou fázi práce, spíše než její dokončení, nabídne reflexi role umění a výstav v dnešní době. Co už je otřepané, co se musí znovu interpretovat, co by se mělo změnit. Obvykle tyto události řídí celebrity – kurátoři, umělci a hosté – kosmopolitní dav, který se na vernisáži nadutě vyžívá ve slavnostní náladě, sice znalý trhu, ale toť vše.

Antibienalismus a image civilizace
Antibienalistický a protirežimní postoj istanbulské události vycházel z Escheho myšlenek publikovaných v knize Modest Proposals. Soustředí se zejména na otázku, čím je umění užitečné poté, co se avantgardní utopie zhroutila a vyšlo najevo, že umění svět nezmění, a omezit jej na obchod nestačí. Esche zvažuje možné cesty, jimiž by umění mohlo znovu získat význam pro lidi – alespoň zčásti – skrze vyjádření jejich pocitů či vytváření hodnot a společenství.
Většina umělců, které kurátoři do Istanbulu pozvali, je stěží známá. Na to, že jde o bienále, jich nebylo mnoho: 53. Nepocházeli ze světových center umění, ale ze zapomenutých oblastí na okraji, z Balkánu, arabských zemí, z Kazachstánu – ze stejné kulturní oblasti, jako je Turecko. Kurátoři zpochybnili význam svého věhlasu a ustoupili stranou, aby uvolnili místo umělcům. Mnozí z umělců byli do Istanbulu pozváni na několik měsíců. Město, kdysi srovnávané s Římem, je stále obrovské, ale už dávno není hlavním městem kultury. Zdálo se však, že bienále, i když je jen okrajovou událostí, zdůrazňuje důležitost a univerzálnost západní ideje umění. Tato idea ovšem už dříve dosáhla svých hranic. Istanbulské bienále tedy představuje hybridní umění, směsici hodnot, způsobů myšlení a jazyků.
To vysvětluje, proč si sem našla cestu díla, využívající jiné jazyky než angličtinu, a to bez překladu – včetně filmu Phila Collinse o účastnících turecké televizní talk show, či filmu Hala Elkoussyho o předměstích Káhiry. Jedovatým komentářem se k tomuto trendu vyjádřil kosovský umělec Jakup Ferri ve svém filmu Umělec, který nemluví anglicky, není umělec.
Nelze přehlédnout politici. Krátce po vernisáži bienále začala oficiální jednání o přijetí Turecka do Evropské unie. Bylo by naivní předpokládat, že šlo o náhodné načasování. Především pokud zvážíme spor, který jednání vyvolala v členských zemích unie. Bienále tak může být vnímáno jako pokus o rekonstrukci image města a o jeho „civilizaci“, o ukázku, že Istanbul je víc než jen asijská „divočina“.

Skromnost, město a selhání
Hlavní tématem bienále byl Istanbul sám, ovšem spíše jako záminka k diskuzi o tématu města obecně. Stal se modelem současného města a prototypem města budoucího. Tato multikulturní aglomerace, rozkládající se mezi Evropou a Asií, se nekontrolovatelně šíří a časem se přemění v určitý druh městské anti-utopie a ve vizi budoucího města západních demokracií.
Aby organizátoři zajistili účinnou integraci umění do města, vybrali si oblast Beyoglu. V ní najdete všechno, od měšťanských paláců přes drahé ulice lemované bankami, nóbl promenádu, až po chudé uličky a přístavní obchodní čtvrť bosporského průlivu. Jednotlivé výstavy, kterých bylo sedm, se nacházely podél tras, jimiž lze procházet městem. To byl velký rozdíl oproti předchozím letům, kdy si kurátoři vybírali působivé turistické atrakce, jakou je chrám Hagia Sophia.
Kromě těchto výstavních míst ale bienále ve městě prakticky neexistovalo. Veřejné projekty naprosto selhaly. Zůstaly nespatřeny – jako třeba projekce Měsíce na střechu hotelu od Pawela Althamera, která existuje jen na fotografii. Bienále se neotevřelo městu, skrylo se v interiérech.
Skromnost a snaha o jednoduchost a užitečnost byly patrné i v publikacích. Místo katalogu vyšel průvodce výstavou. Stručný, s dobrými komentáři a aktuálními fotografiemi. Vyšel také další průvodce Istanbulem – od tureckého umělce Şenera Özmena, který imituje běžné průvodce městem. Je to jeden z úspěšných veřejných projektů, protože podporuje lidi, aby vyrazili do města, podívali se na něj a vnímali jej.

Jazykem i fikcí
Bienále může být analyzováno mnoha způsoby. Jedním z nich by byla rekonstrukce témat jednotlivých výstav. Práce Nedko Solakova, plná postsovětské nostalgie, či archivistická hra Michaela Bluma s historií nabízí reflexi tématu domova s jasnými odkazy k dějinám turecké střední třídy a inteligence, a také k osobním vzpomínkám. Některá místa se soustředí na téma města obecně a také na analýzu Istanbulu. Zdá se ale zajímavější stopovat témata, která se opakovaně objevila v různých dílech či výstavách.. Tak člověk narazil na množství takzvaného politického umění, které odkazuje k samotné myšlence politického bytí a jeho smyslu. Našel také analýzu jazyka médií. Jiným tématem bylo soužití lidí s různým kulturním původem, střet jazyků a hodnotových systémů, který ukazují neanglická díla, představená bez překladu, jak jsme zmínili již dříve. Íránský umělec Y. Z. Kami je příkladem této strategie. Ve své instalaci cituje verše súfijského básníka a Západu tím brání v pochopení. Video Waela Shawky ukazuje muže, který čte z koránu v tureckém supermarketu. Další díla ukazují akty občanské neposlušnosti vůči státu či možnou nezávislost na globální kultuře ovládané trhem. Jsou tu také aktivity RUANGRUPA z Indonésie, jejichž trička zesměšňují idoly populární hudby, Tintin Wulia s filmem o predátorských projektantech v Jakartě, Yochai Avrahami a jeho instalace o taxíkách v Izraeli či Sean Snyder se sbírkou amatérských snímků z Iráku na téma nezávislého oběhu informací, které mohou díky internetu uniknout cenzuře a ukázat podobu konfliktu celému světu.
Dalším tématem byla nostalgie po prostých komunitách z dob, kdy se obcho-dovalo na ulici a sousedé byli v kontaktu. Jihokorejská skupina FlyingCity vytváří městskou utopii, aby usnadnila život prodejců, jichž stále ubývá. Mario Rizzi pro změnu svým filmem vypráví příběh obuvníka, který vyrábí a prodává boty v Istanbulu.
Umělci a jejich díla mohou být spolu konfrontováni, například díla Dana Perjovschiho a Ola Pershona, kteří se vzájemně komentovali. Na bienále byl prostor i pro sebereflexi, či rozjímání o trendech v umění, povrchním pojednání o tématech, která zmiňuje výstava a k nimž odkazuje Perjovschi.
Fikce, vytvářená dokumentárními filmy, televizními zprávami a fotografiemi byla tématem rukodělného remaku dokumentu o Unabomberovi od Ola Perschona. Jiné fikce můžeme vidět také na fotografiích Yarona Leshema s falešnou palestinskou vesnicí, kterou izraelská armáda vybudovala pro tréninkové účely, či na výše zmíněných novinových snímcích, sebraných Seanem Snyderem, které zachycují úkryt Saddáma Husajna. David Maliković řeší otázku národní identity ve futuristickém příběhu o Chorvatsku, Yael Bartana ve svém filmu popisuje břímě vzpomínek, které pronásledují mladou generaci Izraele a Khalil Rabah z Ramaláhu přišel s fiktivním Palestinským muzeem přírodní historie a lidstva, v němž je národní identita budována spojena s existencí olivovníku.

Ospravedlnění existence
V Antrepo č. 5 dostali hodně prostoru studenti uměleckých škol a mladí turečtí umělci. Možnost vyjádřit se měli neznámí umělci či umělci stojící na okraji. Turecká výstava byla zajímavá, často se zabývala tématy týkajícími se lidstva, armády, teroru. Jako by toho nebylo dost, mohli návštěvníci absolvovat program s kurátory z konkurenčního bienále v Nikosii. To dokazuje otevřenost. Bohužel nepřilákala mnoho zájemců. I když se bienále snažilo otevřít se Istanbulu, sedmnáctimilionová metropole ho ignorovala.
Nejsou to malé Benátky, které mobilizují kvůli bienále. Pro Benátky je bienále ospravedlněním existence – pro Istanbul těžko.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Rozsáhlý katalog k výstavě v NG v Praze. 80 celobarevných stran napěchovaných tím nejlepším co z Lahody známe: na 15 sérií...
Více informací...
10,06 EUR
11 USD
/komix na hraně existence/, , Kolážový comiks „na hraně existence“, tento „deník všední úzkosti“ je pravou arcikuriositou...
Více informací...
6,50 EUR
7 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.