GOTT UMĚLEC

"V nóbl pražské restauraci hraje směsice hitů. Jedna cover verze za druhou, vyřvávané Tomem Jonesem do rytmu šťastných diskovyznavačů, The-me to Evita, Somewhere over the Rainbow ze soundtracku Wizard of Oz, If You Think I'm Sexy od Roda Stewarta atd. Turisté určitě zbožňují tyhle songy ve Vegas; možná by to mohl být i fixní playlist pro zájezdy po kasinech, ale co se týče mě, myslím, že je to brak. I když má Tom Jones skvělé jméno, pár dobrých klipů a je to našinec. I když přezpíval Burning Down the House od Talking Head's, aby si udělal oko u těch, co jsou in, hudba na tomhle CD je sračka. Je to směska pro geriatrické oddělení, Jones a jeho kámoši se pokoušejí o poslední skok. |Tom Jones je ale stejně “cool”, protože restaurace, kde obědvám, je plná vyfešákovaných, krásných lidí - interiér má temnou, čalouněnou atmosféru s podivnými fotografiemi, s detaily nosů, uší, úst. Vystavující umělec je také hudebník: Ivan Král, místní rocková legenda, bývalý basista Patti Smithové. A tohle místo je tak trendy, že byste tu nikdy nemohli ani zaslechnout něco takového, jako je šedesátník Karel Gott. Zeptal jsem se manažera osobně a on řekl: “Gott, v žád- ném případě!”|Tak proč Tom Jones a ne Gott?, říkám si. To nemůže být tím, že webové stránky tvrdí, jak je “cool”. Třeba tahle:|“TOM JONES – JO, TEN JE SUPER!!!!!!!!!”|Tato stránka vznikla na počest Toma Jonese, protože je nejlepší. Jsou tu texty Toma Jonese, novinky, fotky a žebříčky. TOM JONES. KRÁL BOHŮ, JEDINEČNÝ HLAS.|www.geocities.com/CapitolHill/Lobby/2927/jones.htm|Přiznávám, Jones se nestal slavným tím, že dělal kýčovité cover verze původních kýčovitých songů. Kdysi dávno natočil pár jamů: It's Not Unusual a What's New Pussycat atd. Dnes, kdy už je mu přes šedesát, tenhle velšský Elvis se zlatými řetězy na krku a zpocenou hrudí pokrytou černými chlupy stále ještě oslovuje tisíce žen a mužů svým sexy natřásáním.|Karel Gott, zhruba ve stejném věku jako Jones, nemá nekonečný seznam fanouškovských webových stránek jako Tom, i když v jeho životním díle najdeme takové drahokamy jako titulní píseň k filmu Včelka Mája nebo Kdepak ty ptáčku hnízdo máš? a díky nim se jeho stárnoucí fanoušci najdou i za hranicemi České republiky, Slovenska a bývalého Sovětského svazu. Gott má věrné následovníky v číslech srovnatelné s Jonesem, je to ale vážnější skupinka, bez sexuálně zvráceného fanatismu. “Zlatý slavík z Prahy” nemá a nikdy neměl davy ječících žen, jež by po něm házely kalhotky na jeviště. Komunistické ženy tohle na koncertech prostě nedělaly. |Když jsem před lety viděl v sále Lucerny Tonyho Bennetta, obrovská místnost byla prakticky prázdná až na asi stovku českých staříků namačkaných u pódia. I přes malý počet návštěvníků Tony zpíval naplno, protože je to třída. V podstatě jsou Tony Bennett, Tom Jones a Karel Gott solidní baviči, mají hitové songy a skvěle tančí. Ale v hlubších rovinách se Karel Gott od zpěváků sentimentálních písní své generace vzdaluje, má podezřele pronikavé uchopení evropské historie a je to umělec. |V rozhovoru v populárním časopise v roce 2001 Gott vzpomíná na události, které se staly před staletími, jako by to bylo včera. Říká: “Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích nejde o žádné omyly, naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden.”|“Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace. Jde o osoby, které tím pádem určují, kdo bude dělat politiku, a to ostatní už je jenom velké divadlo.”|Tom Jones nikdy nemluvil s takovou autoritou o politice a historii. Další sentimentální bardi jako Sinatra a Dean Martin se také pevně drží své role “pouhých bavičů” uprostřed mafie, korupčních politiků a všech těch veselících se “flámů” z vyšších kruhů, kteří na sobě byli tak závislí především v Americe padesátých a šedesátých let.|Gott naopak mluví o historických událostech tak osobním způsobem, jako by tam sám byl. Ohledně iluminátů říká: “...financovali všechny znepřátelené strany v napoleonských válkách. Posílali si zprávy o situaci na bitevním poli po poštovních holubech, protože ti byli rychlejší než kurýři. A tak jen vyvolení byli správně informovaní, že u Waterloo byl Napoleon definitivně poražen. Jen oni mohli dělat výhodné finanční operace a ostatní utřeli nos.”|A tak možná, díky jeho neobvyklému politickému a historickému vhledu, nebylo v roce 2003 překvapením, když jej tisk oslovil, aby kandidoval na prezidenta České republiky. |Kromě této politické události je Gott také malířem a ačkoli je amatérem, vystavuje po celé Evropě. ||Gott umělec|Před lety jsem žil na Smíchově naproti velké vile Karla Gotta. Byl na kopci, jako král, a já žil dole u hřbitova, v ruině cikánské špíny. Ale měl jsem na jeho sídlo pěkný výhled dalekohledem a s posedlostí jsem sledoval jeho noční život. Zřídka chodil domů před půlnocí, obvykle přišel mnohem později. Nikdy jsem neviděl, že by do domu vstoupila jeho přítelkyně Ivana Macháčková, vždycky byl sám, ale když přišel domů, nešel spát. Obvykle zamířil přímo do ateliéru a maloval. Často až do rozednění, a pak spal až do časného odpoledne. |Ve své knize Obrazy aneb Proč je pro mě důležité malovat Gott potvrzuje tuto aktivitu, tak jak jsem ji pozoroval.“ K tomu, abych vzal do ruky paletu a štětce, skutečně musí přijít ten den. A když nepřichází, tak si řeknu, že bude lepší, když malovat dneska nebudu. Jindy zase přijde den, kdy se začíná rodit zajímavá práce a v noci ztratíte úplně pojem o čase. Zjistíte najednou, že už vychází slunce, že je šest hodin ráno a ještě jste nespali. A tohle je vaše svoboda.”|Kvůli vzdálenosti jsem nikdy nemohl rozeznat, co maluje, i když to bylo období, kdy vznikly jedny z jeho nejlepších Picassem ovlivněných surrealistických kýčů: Corrida del Torro (1999), která kombinuje býka s pahýlovitým koněm z Kupkova obrazu Balada. Radosti života spojeného do kubistického stylu Picassa a matadorských obrázků na černém sametu z Tijuany. A Mateřství (1999), což je “realistický” surreál: bílá žena vedle malé černé holčičky, která drží malou asijskou panenku. Je to království mocenských vztahů a feministického multikulturalismu, do nějž se etablovaní čeští umělci zřídka odváží vstoupit. |Gottova starší díla jsou méně surrealistická. Obraz nazvaný Čas něžností (1973) zobrazuje dvě dlouhovlasé objímající se ženy. Tyto lesbické milenky s hustými řasami, velkými rty a bradavkami připomínají latinskoamerické vězeňské umění. Je to typ Chola babe art používaného v časopisech jako Teen Angels a La Bandera. Tyto latinskoamerické undergroundové publikace umožňují mladým členům gangů realizovat se tvořivě vlastním stylem, vlastním dialektem a především citlivým způsobem na rozdíl od běžných klikyháků pouličního graffiti. Je to umění psanců, někdy i syrové umění pouličních zabijáků. Zatímco Gott s tváří andílka je nestárnoucím lamačem ženských srdcí, jeho umění a umění latinskoamerických gangsterů je v nejlepším autentická, naivní erotika. Je příznačné, že Gottův Čas něžností je nyní v soukromé sbírce v Los Angeles, což je srdce latinskoamerického street artu. |Před deseti lety měl Karel Gott první samostatnou výstavu v Little Infant of Pragues Gallery a později přišla ta, o níž se psalo nejvíce, v galerii Miro na Pražském hradě. Tyto výstavy vedly k dalším v Berlíně, Kolíně nad Rýnem, ve Vídni, v Moskvě, Bratislavě a Mnichově. Kromě Bratislavy to nejsou zrovna zapadákovy evropské kultury.|Překvapivé bylo, když jsem přišel do galerie Miro zeptat se na dílo Karla Gotta, tamní ředitel, doktor Miroslav Smolák, mi několikrát opakoval: “Gott není umělec! Je to amatér!” Byl překvapen a dokonce rozzloben, že se Umělec obtěžuje s Gottem, a cítil se trapně, že je jeho galerie s Gottem spojována. |Jistě, Gottovo umění je naivní, ale někdy je jeho estetika opravdu syrová, a akademicky vzdělaní umělci ji mohou jen karikovat. Jeho “naivní” umění je reálné. |Gott má minimálně dva autoportréty. Nadšený Pavarotti v Lucerně (1989) ukazuje Karla vystupujícího do popředí uprostřed sálu Lucerny, zcela naplněného smyslnými sexy ženami, a několika tu a tam roztroušenými muži. Pavarottiho hlava je hned za Karlovým uchem a uctivě Karla pozoruje. |Karlova tvář na tomto obraze má pár zrádných vrásek, v ostrém kontrastu k Ateliéru s výhledem (1995), kde s cigaretou v ruce odpočívá na lehátku pod obrazem nahé ženy. Francouzské okno jeho ateliéru je otevřené, aby byl vidět nádherný výhled na Vltavu a Čechův most s anděly na zlatých sloupech. V této scéně je jeho vlastní obraz téhož výhledu na plátně ještě nedokončený. Jeho tvář je mladistvá, s dětsky jemnou pokožkou. |Oba obrazy mohou sloužit jako Gottova osobitá podobizna Doriana Graye. Tyto malby jsou obrazem jeho duše. Jak řekl sám Oscar Wilde, cituje Hamleta, aby popsal portrét Doriana Graye, také Gottovy autoportréty jsou “jako obraz žalu, tvář bez srdce”.|"

01.03.2003