Očarovaní / Vesmírná harmonie ve světě individualismu

Případová studie
Byl oslavován jako praotec parapsychologie, objevitel hypnózy, predchůdce jasnovidectví, telepatie a komunikace s jinými světy. Odsuzovali ho však také jako darebáka, šarlatána a člověka, který zaprodal svou duši ďáblu. Ať se na něj díváte jakkoli, Franz Anton Mesmer se do historie zapsal jako víc než pouhý kultovní mág.
Narodil se v roce 1734. Proslavil se až v 70. letech 18. století během pobytu ve Vídni, kdy studoval astrologii u jezuitského kněze a kdy údajně vyléčil sedmnáctiletou “hystericky” slepou pianistku Marii Theresii Paradis (kterou k Mesmerovi, jak se říká, poutalo víc než jen léčba). S pomocí své bohaté manželky a vídeňských aristokratů, včetně Mozartovy rodiny (W. A. Mozart dokonce využil metodu Mesmerovy magnetické léčby ve své opeře Cosi Fan Tutte), vytvořil svůj vlastní neformální léčebný systém, který nazval “animální magnetismus”. Systém se opíral o astrologii a odkazoval k postavení planetárních těles a jejich gravitačnímu účinku na lidské bytosti. Nejprve ve Vídni aplikoval na těla svých pacientů magnety, ale zakrátko zjistil, že se bez magnetů obejde. Mesmer začal věřit, že on sám je “animální magnet” a má schopnost “magnetizovat” všechny, kteří zkříží jeho cestu; že jeho ruce vyzařují magnetickou sílu, “myšlenky svých subjektů”. Věřil, že je schopen tento magnetický tok nasměrovat přímo na pacienta, uvolnit životodárné síly, které jsou v jeho těle uvězněny nebo zablokovány. Mesmer měl pocit, že právě zablokování magnetického toku bylo příčinou mnoha nemocí. Někteří lidé jeho léčebné metody jednoduše ignorují s tím, že jde o formu hypnotismu, ale jiní zase jeho práci považují za počátky psychoterapie; někteří dokonce Mesmera označují za “otce průmyslového odvětví mentálního zdraví”.
Anglické slovo “mesmerize” (hypnotizovat, očarovat) se poprvé objevilo v roce 1829 a je odvozeno z Mesmerova jména. Ne každému se dostalo takové pocty. Hypnotický stav samotný náhodou objevil jeden z Mesmerových žáků, markýz de Puysgur, když se Mesmer pokoušel uzdravit mladého pastevce. Při masáži pastevcovy hlavy se Mesmer sám uvedl do hypnotického nebo křečovitého spánku, který markýz později rozvinul ve své vlastní praxi. K Mesmerovu animálnímu magnetismu odkazoval také Sigmund Freud, který věřil v sílu toho, co bylo později nazýváno hypnotismem. Také pařížská šlechta, včetně královny Marie Antoinetty, měla k Mesmerovi silný vztah. Jeden z jeho největších patronů, generál Lafayette, dokonce používal některé jeho metody při léčení mořské nemoci. Jednou to došlo dokonce tak daleko, že se přivázal ke stěžni své lodi. Věřil totiž, že stěžeň je magnetizovaný strom — Mesmer tvrdil, že k předávání magnetického toku lze použít i některé neživé objekty. O Mesmerovi se ve svých dílech zmiňují spisovatelé Poe, Emerson a Hawthorne a mezi lety 1800–1850 do Ameriky proniká široká paleta náboženských sekt a utopických společenských hnutí; některé řídí takzvaní “Mesmeristé”.
Mezi Mesmerovými léčebnými metodami najdeme například:
“Nejdříve se musíme postaviti proti pacientovi, zády k severu, naše chodidla stojí naproti chodidlům nemocného; přejíždíme prsty po celém těle pacienta a hledáme póly malých magnetků, z nichž je složen velký magnet těla jako celku.”
“Jde-li o vadu očí, polož levou ruku na pravý spánek. Pak pacientovi otevři oči a přibliž k nim své palce. Potom přejížděj palci od kořene nosu po celém očním důlku.”
“Vždy je potřeba míti jednu ruku na jedné straně a druhou na opačné straně. Je-li nemoc všeobecného rázu, pak ruce — sepnuté prsty do tvaru pyramidy — přejíždějí po celém těle; začínej u hlavy a postupuj podél ramen k chodidlům.”
“Nejlepší metoda, jak navázati kontakt s pacientem, je, že se spolehneš na stálé magnety, jako jsou například ty v prstech nebo nosu, a vyhneš se oblastem, jako je severní PÓL na temeni hlavy, který obvykle přijímá mesmerický tok z hvězd a jižního PÓLU u nohou, které jsou přirozeným příjemcem pozemského magnetismu.”

Diagnóza
Po bližším ohledání připomíná Mesmerova léčba základy hnutí New Age, jako jsou například akupresura, čakry nebo dokonce tělesná masáž. Ve své době však působila vysoce vědecky jen díky odkazům na astrologii a pár vědeckým slovíčkům přidaným pro důvěryhodnost a záruky. Existují ovšem zdokumentované případy, kdy jeho až sexuální metody skutečně některé pacienty “vyléčily”, nebo se po nich aspoň cítili mnohem lépe než před tím. Zdá se, že si Mesmer uvědomoval, jaké následky má pro lidi potlačování sexuálních tužeb, které způsobovalo bezpočet nervových selhání a psychických poruch. Jeho svůdné léčení uvolňovalo mnohé neurotické pacienty ze sevření duševní a sexuální nejistoty, o což se snaží i dnešní společnost. Svým pacientkám prý dokonce radil, aby si na léčebné kůry oblékly volné šaty a on mohl v určitých tělesných partiích lépe uvolnit jejich magnetické toky (včetně prsou, zadnice a v některých případech i genitálií). O jeho léčbě se brzy začalo všude mluvit a počet pacientů se rychle zvyšoval, takže Mesmer musel vymyslet jakousi “skupinovou terapii”, kterou nazýval baquet. Má se za to, že baquet je velká dřevěná vana, z níž vystupují kovové pruty. Všichni účastníci sedí na židlích a mají za úkol se držet prutů. Za služby aristokracii dostával Mesmer tučně zaplaceno, ale existují i dokumenty, podle nichž zadarmo léčil stovky sedláků.
Mesmer přirovnával magnetické toky v těle k mořskému přílivu a odlivu. Pomocí pečlivého výběru slov, správné intonace hlasu a citlivým přejížděním rukou po těle Mesmer dokázal vyvolat “krizi” — neboli křeče —, při nichž se pacientům tvořila pěna u úst, upadali do transu, který často vyústil ve ztrátu vědomí. Mesmer naštěstí pracoval v místnosti, která byla vystlána matracemi (podobně jako dnešní samotky v blázinci) a již nazýval “krizová místnost”.
I když lze říci, že Mesmerovy za vlasy přitažené léčebné metody nevyvolávaly nic než placebo efekt, neortodoxní lékaři, hlasatelé slova svatého, církve, komuny a dokonce lidé, kteří si říkají Mesmeristé-buditelé, začali s použitím jeho metod znovu dosahovat podobných výsledků! Na konci kariéry Mesmer věřil, že si pacienti mohou pomoci sami (samozřejmě budou-li zběhlí v jeho léčebných metodách). Také dnes světu psychoterapie a západní společnosti všeobecně dominují skupiny a organizace, knihy, kazety a videoprogramy propagující svépomoc (ironický termín, protože nejdříve vyžaduje pomoc zvenčí). Z institutů skupinové terapie jako The Forum (původně EST) nebo Lifespring se staly multimilionové korporace, které mají údajně jediný cíl, a to vyřešit lidská duševní dilemata. Mesmer také důvěřoval telepatii, jasnovidectví a předtuchám, které dnes dennodenně využívá bezpočet telefonních linek, televizních a rozhlasových pořadů a hypnoerotických websitů. Přesto tento zmatený a rozrůstající se národ terapeutů a prodejců antidepresiv svědčí o tom, že v obrovské síle sugesce a jemného lidského doteku je stále ještě co objevovat.

Léčba
Mesmer došel oživení i ve světě současného vizuálního umění v rámci projektu The New Society for Universal Harmony, který vede newyorská umělkyně Lenore Malen. Projekt sestává z fotografické a audio instalace, knihy a videa, které dohromady tvoří virtuální obnovení původní Societe de l’Harmonie Universelle, již ve Francii v roce 1783 založil Nicholas Bergasse a která měla propagovat teorie F. A. Mesmera. Dnešní newyorský projekt představuje fotografie a příběhy zastupující zcela smyšlenou realitu, zkoumá nelékařské, výjimečné léčebné terapie a vychází ze spekulativních teorií osvícenské vědy a medicíny.
New Society for Universal Harmony vyjadřuje touhu naší kultury po všeléku. Léčba, kterou fiktivní pacienti Malenové podstupují, je však temně zábavná a nepravděpodobná, což naznačuje, že na to, co bolí jejich duši, žádný lék neexistuje.
Mesmerismus leží někde mezi zoufale sebevědomým, optimistickým přesvědčením o schopnosti vědy cokoli vyléčit a mystickou, okultní zábavou. Dokonale tak odpovídá zájmu vzdělaných Francouzů z 80. let 18. století. Pseudodokumentární fotografie, které aktualizují Mesmerovy vlastní léčebné metody, jsou velmi humorné, ale zároveň z nich vyzařuje jakési podivné zoufalství. “Pacienti” v institutu Malenové podstupují terapii tím, že předvádějí podivné situace, jako je rituální křest a tanec, omotávání se elektrickými kabely a přivazování magnetů k vlastnímu tělu. Fotografie Malenové byly inspirovány stávajícími dokumentárními vyobrazeními, které jsou k dispozici v Kinsey Institute Archives, fotografiemi zobrazujícími šílenství v divadelním představení Marat/Sade od Petera Wiesse i fotografiemi francouzského anatoma G. B. Duchenne de Bologne z roku 1862. Knihu, kterou Malen sestavila, tvoří fiktivní příběhy, jež psala jak sama, tak “pacienti”, kteří vyprávěli o své minulosti a současných traumatech. Texty obsahují vždy i vhodné léčebné metody navržené “znovuzrozeným” Mesmerem a jeho žáky. Práce Malenové vychází z paralely mezi obrovským Mesmerovým duševním vesmírem a západním světem. New Society je hravý a zároveň ironický projekt, který zpochybňuje zoufalou touhu západní společnosti po nových léčebných metodách pro uzdravení duše v rámci útěků do fiktivních světů.

The New Society for Universal Harmony
Případ I: Tornádo
Paní G. vyhledala náš ústav kvůli své nerozhodnosti. Měla ambivalentní pocity, byla posedlá, neschopná pochopit možnosti, které jí budoucnost přinášela. Během rozhovoru mluvila sama se sebou, jako by byla postavou v příběhu, což naznačovalo vážnou depersonalizaci.
Začala takto: Tento příběh se jmenuje Tornádo.
Přišla z floridské města zničeného tornádem. Jako všechna tornáda i tato bouře si vytvářela cestičku, která se klikatila zleva doprava a přitom zničila její dům. Ostatní budovy však zůstaly netknuté. Její sousedé, jejichž domy bouři přestály, byli také v pořádku. Její rodina zemřela v domě, zatímco paní G. venku kupovala broskve. Trápila se a trápila. Na pomoc přišli přátelé, kteří se o ni postarali. Poté se odstěhovala do jiného města v marné snaze zbavit se bolestných vzpomínek. Jednoho dne byla na procházce a na silnici uviděla zraněného asi tak šestiletého psa. Podle jeho skelných očí, povrchního dýchání a vyplazeného jazyka usoudila, že je smrtelně zraněn. Přesto zavolala pomoc, zachránila jej a zaplatila za jeho léčbu. Pes utrpěl četné zlomeniny a vnitřní zranění. Paní G. se o něj starala téměř dva roky. Kvůli bolesti, kterou cítil, pes nikdy nedával najevo vděčnost, ale ona věděla, že vděčný je. Těsně před svou smrtí jí řekl: Vyslov tři přání a já ti je splním. Ona odpověděla: Nejdřív sex, pak lásku a nakonec smrt. O několik let později potkala sex. Byl to hezký cizinec a hrál na baskytaru. Hrál prsty, palcem a kořenem palce na baskytaru a hráli spolu ve stupnici D. Paní G. s ním poté hrála jako na hoboj, na který cizinec hrával na střední škole, ve stupnici E. Jejich hudba zněla vysoko, oba nástroje se sbližovaly a zase oddalovaly. Napříště ji sex navštívil v podobě kozla, který se před ní stavěl na zadní. Jeho malá, bílá, chlupatá palice se neustále pohybovala. Z jeho buclatého břicha a koulí trčely drsné chlupy. Kozel byl při chuti a oba si spolu neustále hráli. Jejich hudba byla symfonická a trvala dlouho. Ale teď skončila. Paní G. se trápí. Nadešel čas na další přání? Nevěděla, a proto přišla do New Society. A jaké přání to bude: láska nebo smrt, láska nebo smrt?
Doporučujeme magnetický somnambulismus, práci na větších strojích a skupinovou terapii v atriu. Jednou za týden navštíví pana Mesmera.
Na konci svého pobytu už nebyla rozpolcená a došla rozhodnutí. Odpověď na její otázku zněla: PODLE TOHO, CO PŘIJDE DŘÍV.

Uzdravení
Po několika letech cestování se Mesmer vrátil do svého rodiště, kde vedl osamělý život, věnoval se medicíně a hrál na skleněnou harmoniku (kterou již dříve používal ve své lékařské praxi, aby u pacienta vyvolal dodatečné léčebné vibrace). Jeho posledním přáním před smrtí v roce 1815 bylo, aby mu kněz naposled zahrál na jeho skleněnou harmoniku. I když se nakonec vrátil do katolické církve, od níž se kdysi odvrátil, i nadále zůstal v jistém smyslu “očarován” svými názory na animální magnetismus. Mesmer dále až do smrti věřil významu vzájemné přitažlivosti lidí, zvláště mezi lékařem a jeho pacientem.
Mesmer nakonec zemřel v relativní chudobě a zapomění.
Foto: Lenore Malen
Přeložil Vladan Šír

Odkazy:
A. Crabtree, From Mesmer to Freud, Yale University, 1993
J. Braid, J. Churchill, Neurypnology, Londýn, 1853
H. Hanegraaff, The Counterfeit, Word Publishing, 1997
Mesmerism, A Translation of the Original Scientific and Medical Writings of F. A. Mesmer, translated by G. Bloch, 1980
J. Godwin, The Theosophical Enlightment, Albany, 1994
www.ladymesmer.com

01.05.2001