Časopis Umělec 2000/3 >> Parafotograf nebo fotografista / (Robert Heinecken) Přehled všech čísel
Parafotograf nebo fotografista / (Robert Heinecken)
Časopis Umělec
Ročník 2000, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Parafotograf nebo fotografista / (Robert Heinecken)

Časopis Umělec 2000/3

01.03.2000

Jana Tichá | umělec | en cs

Nová slova v titulku jsem si nevymyslela sama: to první vynalezl Robert Heinecken, když se pokoušel pojmenovat svou uměleckou aktivitu, a to druhé prosazoval pro Heineckenovo umění kritik Arthur C. Danto. Oběma šlo v zásadě o to, jak dát najevo, že Heinecken není fotograf v obvyklém smyslu slova, tedy ten, kdo mačká spoušť, ale umělec, který pracuje s fotografií. A ještě víc: pracuje s fotografií v její materiální podobě jako s hotovým předmětem, bere ji jako ready-made, skoro nikdy nepoužívá snímky, které udělal sám; přivlastňuje si obrazy, které vytvořili jiní, a uvádí je do nového kontextu. Dělá to proto, aby zkoumal povahu fotografie, její význam ve smyslu důležitosti i výpovědní hodnoty, a přispíval tak k lepšímu pochopení naší civilizace a kultury.

Robert Heinecken (nar. 1931) je "pravděpodobně nejvýznamnější umělec, o kterém jste v životě neslyšeli", napsal Daily Herald po otevření Heineckenovy retrospektivy v Museum of Contemporary Art v Chicagu na podzim loňského roku. Vtipná nadsázka má k pravdě blíž, než bývá u bonmotů zvykem. Po úspěšné premiéře putovala výstava do Los Angeles County Museum of Art a většina exponátů se tak vrátila alespoň na chvíli do města, kde vznikala. Robert Heinecken prožil v jižní Kalifornii prakticky celý život, po službě u vojenského letectva vystudoval umění na UCLA (1960) a na univerzitě zůstal jako asistent. V roce 1962 inicioval na katedře umění zavedení studijního oboru fotografie; příštích 29 let pak tento obor vedl. V roce 1996 přesídlil do Chicaga, kde mu v roce 1999 uspořádali první rozsáhlou retrospektivu - a první samostatnou výstavu po 19 letech. Výstava, čítající na 150 exponátů, představila poprvé souborně práci autora, který patří od 60. let k průkopníkům konceptuální práce s fotografií a kritiky médií a který vytvořil pozoruhodné dílo přesto, že svůj čas dělil mezi povinnosti univerzitního profesora a vlastní tvorbu.

Ne že by se o Heineckenovi do loňska vůbec nevědělo: rané práce ze 60. let, zejména jeho trojrozměrné "fotoskulptury", fotografie nalepené na trojrozměrný artefakt, byly zařazeny do významných přehlídek. I když byla jeho experimentální práce prezentovaná v kontextu fotografie - který v 70. letech teprve hledal s kontextem umění styčné body - bylo jasné, že posunuje hranice pojmu fotografie někam dál. Mezi nejdůležitějšími z těchto přehlídek byly Photography into Sculpture v The Museum of Modern Art v New Yorku v roce 1970 nebo Photography in America ve Whitney Museum of American Art v roce 1974. Již tyto rané práce zkoumaly, jak námi mediálně šířené obrazy manipulují, jak máme sklon vytvářet na jejich základě určité vizuální paradigma - vzor pro to, jak má náš život vypadat, aby byl "správný" a "krásný". Nejde jen o naše tělo, nebo o věci, které používáme a spotřebováváme: vizuální podněty médií produkují i modely pro naše chování a dokonce i myšlení a cítění, formují naše názory a předepisují naše emocionální reakce.

V šedesátých a sedmdesátých letech využíval Heinecken například fotografie reprodukované v časopisech: tak vznikaly práce jako Recto/Verso (fotogramy ze stránek módních magazínů), nebo Costume for Feb 68 (diapozitiv aktu na pozadí koláže, která kombinuje plochy "krásných" detailů se scénou patrně z vietnamské války). Můžeme si uvědomit, že právě rozhraní privátního a veřejného je oblast, kde se odehrává náš střet s obrazy zvnějšku a jejich manipulací: zde se odehrává nekonečná bitva analytického myšlení se svůdností obrazů. Není nutné brát to pořád tak vážně: cyklus reliéfních koláží na motivy indického božstva Šivy nás především rozesměje, a pak teprve můžeme začít přemýšlet. Humorné bizarní interpretace božstva, jehož agendou je destrukce a regenerace, jsou sestavené z nejrůznějších obrazů zboží, dávajících dohromady určitou předpokládanou identitu spotřebitele právě těchto produktů.

Heinecken ovšem umí být i velmi intelektuální, když to téma vyžaduje: The S.S. Copyright Project "On Photography" z roku 1978 představuje dvojici portrétů kritičky Susan Sontag, autorky knihy On Photography. Oba portréty o ploše kolem jednoho metru čtverečního (bohužel nemám k dispozici přesné rozměry) jsou vytvořeny asambláží z černobílých fotografií obvyklého momentkového formátu: jeden portrét je sestaven z náhodně nalezených snímků umělcova ateliéru, jeho přátel atd., druhý je z fotografií stránek z knihy On Photography, které díky odlišné expozici mají různý odstín. Ukazuje se, že "textový" portrét je méně čitelný a více deformující, než obrazový. Mimochodem, poněkud kostrbatý název díla vděčí za svůj vznik soudnímu sporu, který následoval po vystavení díla v The Museum of Modern Art v roce 1978 a v němž se Sontag dožadovala uplatnění autorských práv ke svému textu. Součástí dohody mezi oběma stranami bylo, že Heinecken bude uvádět zdroj obrazů, tedy příslušný esej včetně copyrightu, který se tak dostal přímo do názvu díla.

V rozsáhlém cyklu z 80. let Waking Up News in America se Heinecken zabývá funkcí a významem fotografického obrazu v televizním zpravodajství. Jedna z částí tohoto cyklu je quasi studie hledání ideálního moderátora, po němž Heinecken pátrá mezi soudobými moderátory stanice CBS: kombinuje jejich tváře ve dvojité expozici a představuje nám bizarní bytosti, díky etnické pestrosti Ameriky opravdu zdařile namixované. Tomuto cyklu předcházely Inaugural Excerpt Videograms z roku 1981, obrazy snímané přímo z obrazovky a mírně vizuálně posunuté (videogramy vznikají tak, že fotopapír, položený přes televizní obrazovku, je exponován světlem, které přístroj vyzařuje). V devadesátých letech se Heinecken zaměřil na fenomén reklamních poutačů: vytvořil sérii dvourozměrných figur v životní velikosti, podobných, jaké se užívají např. k inzerci filmů, a svedl v nich v humorné situaci dohromady osoby, jejichž setkání působí tak trochu jako ze Spielberga: bývalá první dáma Barbara Bush se ocitá ve společnosti dvou chlapíků z reklamy na nápoje nebo někdejší hollywoodská legenda John Wayne po boku princezny Diany.

Práce Roberta Heineckena jsou vizuálně rozmanité, není v nich patrný nějaký jasně identifikovatelný styl. Je to vlastně nevýhoda: na umělecké scéně, o trhu nemluvě, se umělec, který má svůj "trademark" přece jen uplatní snáze. Heinecken by určitě nemohl udělat to, co Barbara Kruger, která nyní vyrábí i hrnečky a trička se svými burcujícími politickými slogany: jinak si totiž nedovedu vysvětlit to, že na její výstavě v Los Angeles MOCA byly tyto artefakty vystaveny ve vitríně v prostoru expozice bez označení "zakoupíte v museum shopu" a naopak v muzejním obchodě bylo totéž zboží opatřeno cenovkou, na které byla suma odpovídající suvenýru, nikoli multiplu slavné umělkyně. Je vidět, že umění prorůstá se životem, seč mu síly stačí. Ale bez ironie: proč ne? Víme opravdu jistě, kde je hranice mezi muzeem a museum shopem? I tohle je jedna z otázek, které nám nepřímo klade Robert Heinecken.


Robert Heinecken, Photographist: A Thirty-Five-Years Retrospective, Los Angeles County Museum of Art (LACMA), 13. 2. – 24. 4. 2000





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
246 USD
2005, 35.5 x 28 cm (4 Pages), Pen & Ink Comic
Více informací...
894 EUR
998 USD
2002, 21.5 x 28 cm, Drawing
Více informací...
334,80 EUR
374 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.