DOMÁCÍ NÁRODOVECTVÍ | xenofostava

V Evropě žijeme období velkýho kriticismu. Je špatně a tak je šecko špatně. Prej bejvávalo dobře. Že bude líp si myslej jen v Rusku, Číně a trochu v Americe. Vynechám těch pár zemí kde je údajně dobře. Ty tři velké země stačej páč když tam bude zase někdy dobře zlepší se to prej i jinde.

Do té doby buďme ale kritičtí. Zbytek světa trpí beznadějnou skepsí. Naděje totiž není postmoderní společnosti a jejímu myšlení vlastní. Postmoderní svět bez velkých nadějí naplno začal teprve nedávno. Nikoli už jeho proklamacemi. Postmoderní čas začíná dobou ekonomickou. Aplikací výkonnostních ukazatelů na všechno pro výkonnost samu. Výkonnost nemá jiný cíl – ani ideologii, ani blahobyt a ani impérium. Měří cifrou elektronického zůstatku na účtu. Keš je pro špínu. Očista. Očisti se a uteč od špíny.

Nemáte-li dobrou korpopráci nebo velkou úspěšnou firmu tak se světem v takové době nic neuděláte. A přece je potřeba nějak zabít čas. Zabít špatný čas. Je doba vhodná na vymýcení zbytků mýtů a předsudků minulých generací. Teď tedy o zbytcích nacionalismu a příště bychom rádi vymýtili církve a stále udržované pověsti o bozích milujících člověka a dohlížejících na svět. Bohy, kteří člověka nenávidí a na ubohé výsledky stvoření kašlou, jsme ochotni tolerovat. Nemusíme se o ně totiž starat.

Proč vlastně oddělovat útlak ze strany náboženství a národa? Obojí je postaveno na pochybných hodnotách, vykonstruované historii a neexistujících či idealizovaných postavách. Základní idea je jedna: ti druzí jsou hloupější, ošklivější, prostě nemají žádnou cenu pro velký koncept. Velký koncept zbožštění národa. No aspoň ten už máme v Evropě za sebou. Co strašného se musí stát Americe, Číně a Rusku aby už je to provždy přešlo ani nechci předjímat.

V Evropě přežil nacionalismus většinou jako vlastní karikatura především mezi lumpenkonzumeristickou třídou.[1] Ekonomicky téměř neproduktivní.[2] Schopná efektivně produkovat nenávist. Proč chudý člověk žijící vyvržen v opovržení těch co měli větší štěstí[3]  neprodukuje lásku se neví. Ekonomická střední třída a vzdělaná chudina nechce být ve věci národa trapná a tak se mu nevěnuje. Ekonomická elita se bankovně převedla do Singapuru a její názor se nepodařilo získat. A tak by to mělo zůstat, abychom se tomu mohli jen smát.

Dokud nenapíšeme demytizované učebnice dějin, tak se nacionalismus, jinak řečené národovectví a ani to domácí, vymýtit nedá. Aleš Čermák nedávno vydal knihu, kde vedle sebe postavil kapitoly o druhé světové válce z učebnic středních škol evropských zemí. Jaká v Evropě stále trvá rozdílnost ve výkladu i moderních dějin je překvapující.

Často jsou pochybné zdroje hrdosti - vymyšlené dějiny, hrdinové a jejich skutky – vytvářeny otci vlastí, aby vznikly vlasti[4], vůdci národů, aby bylo možné pohltit nebo zlikvidovat jiné národy[5] a aby nebyly samy pohlceny a zlikvidovány[6]. Všichni tito otcové a vůdcové pak po dosažení cílů zapomínají demytizovat smysl národní existence a zpočátku teatrální výmysly se později obrátí proti nim i jejich následovníkům v hororovém provedení. A ani my dlouho po jejich smrti nedbáme. Ponecháváme učebnice plné hloupých příběhů o hrdinstvích, která byla již dávno historiky prohlášena za zákeřnosti, pokud se vůbec stala, a o hrdinech, kteří jsou z jiných stran nahlíženi jako zbabělí vrazi, pokud vůbec existovali. A tak i pitomec, co proleze střední školu jako Daniel Landa, může strašit s mystickým národovectvím opřeným o příběh party dezertérů chrnících v hoře, nedovzdělaná levice bude mít ráda husity, přestože to byl středověký taliban, senilní prezidenti budou chřestit kostmi a bižuterií zbytkem Evropy opovrhovaných králů. To raději pryč s dějinami. Jsou s nimi jen problémy a ponaučení si z nich nikdo nebere. Nepřekvapivě více lidí by zakázalo sexuální výchovu, nauku o tom, co máme, než dějepis, který je o tom, na čem se ani neshodneme, jak to bylo.

Naštěstí je to ale všechno dost humorné. Humor nemají národovci rádi a nikdy pro něj neměli smysl. Humor je největší zbraní člověka současnosti, který musí umět kdykoli vidět i svůj čin ironicky. Jakmile se začnete brát vážně, je s vámi konec. Váš život tím končí. Zabijte se, protože pak už to nebude stát za to. Stejně se utrápíte k smrti z poznání že nejste hrdinové. Národ vás nepotřebuje a idea národa musí později úplně shnít jako každá i dobře opečovávaná mrtvola.

Že nenabízíme pomocnou ruku těm potřebným, kdo chtějí národoveckou platformu opustit, je také velká chyba. Mnozí z nich mají jen tradiční tmavé oblečení a pseudouniformy, ve kterých je současná společnost nemůže přijmout a zůstávají tak chyceni v pasti falanga-fashion. Nabízejme těmto nešťastníkům  na potkání slušné pestré oblečení bez ohledu na to, jestli je to ten pravý, odcházející odpadlík. Trochu odvahy do té kampaně! Trapnost je svoboda!

A až bude dobře tak se na to zas můžem vykašlat. Daj lajláma ať už je to brzy!