Texty na podporu Avděje Ter-Oganiana

20. února 1999
4. 12. 98 byl A.T.O. pozván k účasti na uměleckém setkání “Umělecká manéž".
Jeho myšlenka spočívala ve vystavení reprodukcí pravoslavných ikon, přičemž se vparodické podobě předávalo jejich znesvěcení ("vylepšení"). Do ikon byly za symbolický poplatek přimalovány pohoršlivé nápisy a obrázky a pouze po absolvování této procedury mohly být prodány.
Během několika hodin byla výstavní síň uzavřena. Bylo vzneseno trestní oznámení podle paragrafu 272 odstavce 1: rozdmýchávání mezináboženského nepřátelství. A.T.O. tedy hrozí až čtyři roky vězení. Podle nařízení Moskevské správní rady byl odvolán kurátor výstavy a také ředitel výstavní síně, ve které byla výstava instalována.
Takový vývoj událostí není v současném Rusku náhodný (viz U 7/98 “Umění mimo zákon" a U 6-7/98 “Kdo kope do mrtvého lva"). Už pět let totiž starosta Lužkov vidí své poslání ve znovuobnovení pravoslaví. Ohromné množství peněz z rozpočtu je směřováno ke zvelebování kostelů a chrámů. Po zrušení komunistické ideologické doktríny má státní moc potřebu morálního a politického ospravedlnění své existence. Redukce SSSR do hranic Ruské federace ji nutí hledat tyto zákony ve starém pravoslaví.
Zničení vědeckého potenciálu země, její kultury a vzdělávání - to je druhá strana návratu k “pramenům". Zdé se, že s rozpadem komunistického experimentu není jiné východisko, než degradace ruské společnosti zpět k feudalismu...
Západní společnosti budou mít během následujících pěti let na své východní hranici úplně jiný obraz myšlení. V tomto smyslu akce A.T.O. jakožto i celé současné umění jsou ojedinělou, slabou, ale reálnou a skutečnou, pravou protiváhou reakcí v současné ruské dezorientované společnosti. Jako performance nemohou vzbudit nic než záporné reakce ruské "inteligence".
Vprvní řadě “svědomí národa" předvedlo svůj infantilismus, nezodpovědnost a hloupost.
Lidé, jejichž samotná existence by byla nemožná bez současné kultury se “zříkají " člověka, který jim dá možnost být a myslet.
Fakt, že čtete tento text (a jste pobouřeni) to je zásluha Avněje a jemu podobných “satanistů"
Současné umění - to je kvintesence myšlení, svérázná laboratoř myšlenek. Hlavně současní umělci a filosofové vytvořili podmínky pro vznik počítačů a jiných výdobytků civilizace. Nechápat tento prostý fakt, znaméná být úplným kreténem.
Současné umění sděluje společnosti ... rozvoje, vyvolává “ bouření mozků ", nutí přemýšlet a usouvztažňovat. Nepotvrzení jakékoli vymyšlené i skutečné tradice (tradic je v kterékoli kultuře ohromné množství) a vymýšlení a realizace “ jiného " - to je hlavní úkol takového umění.
3. března 1999
Nebezpečí trestního stíhání A.T.O. nabývá stále reálnější podoby. (2. března bylo proti němu vzneseno oficiální obvinění.) Takový vývoj událostí nemůže neskončit soudem a bezpodmínečně vyzdvihne několik čistě sociálních otázek vzdálených od současné teorie umění. Tyto otázky - základna současného umění a takzvaná demokracie. Neznalost správných odpovědí nedává možnost vytvořit si adekvátní mínění o akcích A.T.O.
Takže - jsou akce A.T.O. uměním? Ano - bezpodmínečně jsou
1. A.T.O. je jedním z nejznámějších moskevských umělců. Je tím kdo vytváří vlastnosti a parametry současného umění. Nebude přehnané citovat v kladném smyslu výrok amerického minimalisty Donalda Judda: "vše co umělec nazval uměním uměním také je".
2. Jeho celá akce probíhala v rámci uměleckého setkání a jakákoli předem připravená umělecká akce se stává uměním. Ovšem nejprogresivnější novátorské žánry současného umění (například pouliční performance) směřují ven z rámců výtvarných ploch a sankce kurátorů i teoretiku umění jdou mimo ně. V daném případě máme co dočinění s tradičním gestem avantgardisty (v tom spočívá základní smysl tvorby A.T.O. - analýza a reflexe na téma avantgardistického ohromování.
3. Tato akce nevzbudila jednoznačný souhlas umělecké veřejnosti, ale významné je stanovisko její nejprogresivnější části, která akci ocenila jako zajímavou a zdařilou. Názorová různorodost je pochopitelná. Různí kurátoři a umělci podporují rozličné estetické hodnoty, mnozí se bojí vyjádřit svůj názor a narušit tak svou pověst a uměleckou kariéru. Někteří jsou prostě jen nevyhnutelně hloupí. Fakt že významná část umělecké veřejnosti označila Avdějovu akci jako cennou, ji automaticky činí uměním. Je lhostejno, zda všechny argumenty jednoznačně vypovídají vtom směru, že akce A.T.O. je dobrým a nesporným uměním.
Těžko vlastně může někdo na tuto otázku dát uspokojivou odpověď. Snad jen čas a logika rozvoje výtvarného umění. Soud ovšem v žádném případě tento problém kompetentně nevyřeší.
Nabízí se další otázka - jsou akce A.T.O. urážkou cítění věřících? Tato otázka tvoří hlavní část trestního stíhání. Odpověď na ni nemůže být jednoznačná, protože různá náboženství definují jako rouhačská různá gesta. Jaké náboženství vybrat jako normu? Fakt, že v Rusku je nejrozšířenějším náboženstvím pravoslaví, nevylučuje možné rozhořčení některými akcemi muslimů, budhistů, baptistů a jiných.
Otázku je potřeba formulovat jinak - Může tedy v současném umění být dán k dispozici prostor pro adekvátní vyjádření citů rozličných menšin bez újmy pro tuto společnost?
Za jeden z takových prostorů je pokládáno především pole umění. Jedním z pozitivních úkolů jakéhokoli státního mechanismu, je pěstovat a korigovat neslučitelné světové názory, udržovat ve společnosti soulad, dávaje tím každému šanci. To je demokracie. Je možné nechápat tak prostou věc? Pokud činnosti člověka zůstávají na bázi jazyka (v daném případě uměleckých obrazů), nemohou být trestné. Kromě toho akce A.T.O. není nic jiného než demonstrace - úcty k ruské společnosti. Počítá s tím, že žije v světském státě (nebo ne?) a doufá proto, že umění může být adekvátně přijímáno.
Nedávno jsem se sešel s jedním "pravoslavným" (slovo "pravoslavný" je v uvozovkách, neboť v těchto lidech není ani kapka pravoslavného smíření - základu této víry) a ten se úplně vážně domnívá, že podobná gesta je třeba jednoduše likvidovat. Myslím, že většina pravoslavných je téhož mínění. Tak kdo má tedy být izolován od společnosti?
Akce A.T.O. zviditelnila celou ideologickou tendenci současné vlády. V podstatě se Rusko ubírá rychlým tempem k pravoslavnému fundamentalismu. Bylo by možno říci k fašismu, kdyby tento termín nebyl nálepkou. Represe institucí zúčastněných ve sporu nejsou nic jiného, než odstraňování ideologických konkurentů. Vláda se nezaobírá nebezpečím pocházejícím ze strany těchto "trpasličích " organizací, ale snaží se raději definovat v rámci národního a vlasteneckého cítění. Jinými slovy - vláda chce více moci. A to moci ideologické, nikoli materiální. Vláda Jelcina, Lužkova, Primakova, vytvořila v zemi podmínky pro vznik fašismu, feudálního tmářství a náboženského fundamentalizmu, nyní s nimi vůbec nebojuje ale snaží se jim sama maximálně přiblížit. Ruská inteligence, která by musela demonstrovat jiný kulturní názor, s ní raději drží krok. Takzvaná demokracie a Jelcinovy ekonomické reformy nemohly dospět jinam než k totálnímu krachu, protože již na začátku celý projekt obsahoval mnoho prvků předrevoluční ideologizace. Nyní, na troskách ruské ekonomiky, nezůstává vládním představitelům v rukou jiný nástroj nátlaku, než staré pravoslavné hodnoty.
Rozvoj kultury ve dvacátém století probíhal pod vlivem různých nových způsobů komunikace. Všemožné umělecké ismy byly myslitelnými modely těchto komunikací. Sám pojem "člověk" dosáhl v této periodě svého sociálního vrcholu. Nové komunikace uvnitř demokratické společnosti by mohly vytvořit reálné politicko-sociálně-technologické podmínky pro realizaci nelidského projektu. Internet, genové inženýrství, klonování, elektronická hudba, psychostimulace, současné umění - to jsou první příznaky tohoto projektu. Lidstvo pomalu ale jistě spěje k odlidštěné existenci. ...
Jaký vztah máme mít k tomuto procesu? Pokud se máme nechat vést výlučně momentálním úsudkem, bude nutné rychle uvěřit v Boha a vytvářet "krásné a věčné věci" - bude to jednodušší a výnosnější. Pokud si ovšem budeme přát reálně se účastnit historického procesu, není pochyb, že musíme postupně směřovat k novému sociálnímu smýšlení. Pro mne, stejně jako pro A.T.O., tato otázka nevyvstává ale je samozřejmostí.
Vy chápete čeho se účastníte a jakou roli hrajete?

01.04.1999