Chvála bordelářství, nebo nová konstituce?

„teprve tam, kde nám něco přerůstá, můžeme přesáhnout sebe samotné...“
(z rozhovoru autorek projektu v časopise Forum architektury)

Dům Janečkových ztělesňuje nejodvážnější sny slavného filosofa Bruna Latour o společném domově lidí a věcí. Zatímco všichni mluví o multikulturní společnosti, která vítá cizince, rodina Janečkových jde o krok dál. V dnešním světě jsou totiž největšími cizinci věci, které se podle Latoura od 16. století neustále rozmnožují díky vědě a technologiím a vytvářejí z našeho světa stále složitější síť vzájemných spojení, hybridních útvarů a monster. Právě společenství, které si důležitost těchto nových obyvatel světa uvědomuje a snaží se s nimi spolupracovat, častuje Latour honosnými tituly „Parlament věcí“, „nová Konstituce“ a „politická ekologie“.
Domov Janečkových je proto monádou ve světě, v kterém je stále těžší určit, co je příroda a co technologie, kde končí prales a začíná civilizace, a zda se moderní člověk nestává zásluhou medicíny a technologických extenzí kyborgem. Vlastně to ani není obyčejný domov, ale skutečný kosmos, dokonalý a spravedlivý celek – ekosystém, v kterém harmonicky koexistují nejrůznější „spolubydlící“. Generace lidí, předmětů, zvířat a dokonce i myšlenek a stylů zde zanechávají vrstvy, které integrují na způsob postmoderního románu. To, o čem filosofové a další myslitelé psali po celá desetiletí, Janečkovy žili a stále žijí. Jejich dům přináší konec antropocentrismu a oslavu jakéhosi veselého a harmonického soužití se všemi starými i nově vznikajícími, lidskými i „nelidskými“ činiteli.
Tato chvála bordelářství tak dává lidem podobných sklonů filosofické i umělecké zdůvodnění. Je to vlastně manifest, který by měl začínat větou, kterou Nabokov paroduje Tolstého představu o šťastných a nešťastných rodinách: „Všechny šťastné rodiny jsou více či méně rozdílné, všechny nešťastné rodiny jsou si více či méně podobné.“ Zatímco teror pořádku v dnešních domácnostech ovlivněný minimalistickými ideály lifestylových časopisů a kultem IKEA je vždy a všude stejný, bordel tolerantních a šťastných rodin lidí a věcí je pokaždé jiný. Příště, když vám někdo vynadá za nepořádek v bytě, můžete hrdě vstát a spolu s Latourem a Janečkovými říct, že jen vyjednáváte s věcmi o nové Konstituci a vytváříte spolu s nimi novou podobu „experimentální kolektivity“.

01.01.2005