Časopis Umělec 1998/3 >> Volume right Gillian Wearing Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 1998, 3
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Volume right Gillian Wearing

Časopis Umělec 1998/3

01.03.1998

Karel Císař | ženeva | en cs

"A month after the opening of Gillian Wearing’s exhibition, the ambitious Center of Contemporary Art in Geneva is empty. An older custodian bathes in rays of the Alps sun shining through willfully raised blinds, and only one out of six videos works. After the shy star of the London scene had left and the last bottle of Pinot Noir had been finished, nobody is interested in the show any more. It should be the contrary without a doubt. Contrasting with the current, a bit cold and overintellectualized collection of the museum, which is located in a reconstructed factory, her exhibition is very open and full of emotions. Shown here were the Turner Prize winning black and white film Sasha and Mum (1996) projected on a screen, 16mm films 10-16 (1997) made for the BBC, a family idyll 2 into 1 (1997), and Byotime 1 and 2 (1997).
With their mutated gesture effect, the backwards played shots of a quarrel between a mother and her daughter in Sasha and Mum, remind of the same effect used in the “red lounge“ in David Lynch’s Twin Peaks. Love and hatred are rid of their contradiction in a space of disoriented causality. Perhaps they are more of a continuous energy field of discharges of accumulated emotions. Strangling is just a very strong embrace. Stringent, realistic, yet extraordinarily brutal shots of the mother hugging, tugging, petting her half undressed daughter, contain certain dark beauty in their effect. Unnatural movement of the mother’s simple flower-pattern dress is almost baroque despite its civil appearance. While motion was dominant in her previous works (Dancing in Peckham, 1994, showing Wearing dancing ferociously in a South London shopping mall and playing Gloria Geynor and Nirvana music in her mind; slight reprise, 1995, a compilation of metal fans playing air guitars, imitating their idols), Wearing’s later videos almost lack it. Her video 60 Minutes of Silence (1996) is almost radical in this respect with a photograph-like image of a group of 26 police officers standing silent. Her technique is now closer to TV documentaries than feature films.
In her seven short films entitled 10-16, Wearing lets children aged 10 to 16 tell their opinions on life. Their confessions, however, are told by adults whose mimicry are synchronized with the children’s voices. The short films echo the issue of media and their manipulation in an extraordinarily strong way. While in the Sasha and Mum video, the sound was limited to backwards played animal-like sobs and laughter, in 10-16 the authentic story placed into somebody else’s mouth plays the key role. Socially and racially varied group of adults talk about their future they have in fact already lived. The future has passed, people don’t want to play with us all the time and our parents don’t give us enough money. Plans and dreams do not become memories, on the contrary they are hidden traumas emerging from confessions Wearing provides a space for. In 1994, she shot ten such confessions without absolution. People in disguise admit thefts and sexual deviations after they had responded to her ad in Time Out: “Confess all on video. Don’t worry, you will be in disguise. Intrigued? Call Gillian...“ The authentic character of the confessions is intensified by cliche that may be easily overlooked and that Wearing took over from documentaries. A young man describes his sexual fantasies through the mouth of a middle-aged man sitting opposite the interviewer who disappears slowly from the shot as the man overcomes his barriers. A naked midget, with a child’s voice, scolds his lesbian mother and finally closes the door of his bathroom. The world of intimacy Wearing lets us enter is in the end also closing its door. Wearing used similar process of synchronization in her 2 into 1 video. Intimate confessions of a lonely person, however, are not transformed into the mouth of another. The stories are strategically exchanged among members of a close social group - a family represented by a mother and her two sons. The space of mirroring among the actors and viewers is jointed into itself. The mother’s harsh evaluation of her sons comes from her own mouth.
Gillian Wearing’s critical anthropology wreathes fibers of power relations that set the individual’s position in the society. She openly uses the often unreflected faith people in the 90‘s entrust on electronic media. They still want to express themselves, to say something or at least record their story for those who will want listen. Gillian Wearing does not only document their stories, she tries to intensify them by all accessible means to break into our disability to hear others and particularly ourselves. What else is left?
"





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Katalog k výstavě kurátora a malíře Tomáše Lahody The beauty, thy name is… L. Mot představuje anonymní autorku, jejíž identitu...
Více informací...
4,83 EUR
5 USD
"...one of the 'few truly original Czech composers of the last century..."
Více informací...
12 EUR
13 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.