Časopis Umělec 2000/4 >> Interview: Hans Ulricht Obrist a Chen Zhen Přehled všech čísel
Interview: Hans Ulricht Obrist a Chen Zhen
Časopis Umělec
Ročník 2000, 4
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Interview: Hans Ulricht Obrist a Chen Zhen

Časopis Umělec 2000/4

01.04.2000

čina | en cs

Hans Ulrich Obrist: Mohl bys něco říci o tvém velkém projektu - stát se lékařem? Jak jsi řekl, je to cesta na níž se nezastavíme potom, co uděláme výstavu, nebo několik výstav…?

Chen Zhen: Už dvacet let se považuji za pacienta. V Číně se říká, že starý pacient se může stát dobrým doktorem, beztoho, že by studoval medicínu. Ve vztahu k mé vlastní nemoci, jsem už dost dobrý, abych se pokusil stát se lékařem. Tenhle projekt, nás vede k otázce, jak v umění co nejvíce těžit ze všech aspektů života, z mých vlastních zkušeností. To znamená, že dále nemohu vědomě oddělovat život od umění. Každé ráno beru léky, uvědomuji si tento akt, který mi dovoluje udržovat si chladnou hlavu, být méně pyšný. Před dvaceti lety by mě nenapadlo, že být nemocný je pro mě něco důležitého, ať už v praxi nebo pro myšlení. Dneska rozvíjím projekt stát se lékařem, protože jsem pacientem a ptám se, proč bych neudělal z procesu léčení se proces kreativní. Využiji jako uměleckého procesu všech cest za lékaři, pseudolékaři, léčiteli, čarodějnicemi, atd., k nimž jsem jel, abych byl léčen. Takový projekt je syntézou mojí cesty, mým způsobem, jak dělat umění, jak žít.

A teď jednu otázku, kterou opakuji při všech rozhovorech. Týká se nerealizovaných projektů, můžeš nám něco říci o tvých nerealizovaných, utopických nebo utopicky konkrétních projektech…?

Nerealizovaný projekt je sen realizace v budoucnosti. Je to jistě být lékařem, když v Paříži na domě před mým ateliérem bude cedulka s nápisem: Dokteur Chen Zhen.

Hodně se mluví o transkultuře, transkulturalismu, „in between“, prostoru, času mezi kulturami, ale mluví se také o otázce mezioborovosti (interdisciplinarity), na kterou bych tě chtěl navézt. Svět umění se stal celkem izolovaným prostředím, stejně jako svět architektury, svět medicíny. Je zajímavé pozorovat, že svět medicíny je největší obětí této izolovanosti. Lékař se diagnostikuje jednotlivý symptom a kašle na všechno ostatní. Lékař už nemluví o synergiích, ale umění už také zapomnělo na synergie. Tady vidím opravdu akutní problém ? Co si o o tom myslíš ty, jakým způsobem tvoje praktická činnost spočívá na mezioborovosti nebo spíš na transdisciplinaritě, poněvadž mezioborovost hranici mezi obory přijímá, kdežto transdisciplinarita je nad ní.?

Věřím, že to je důležitý bod, ve vztahu k různorodému a nejistému životu v současnoti. Není to jen otázka změn a pohybu. Nejistota se stává věčným otazníkem pro všechny.

Jaká byla tvoje první výstava??

Byla organizovaná takovou společností - Hangár 028, která chtěla vytvořit vazby mezi umělcem a továrnou. Pronajímala si prostory v rue de la Roquette, ale bohužel zanikla. Od této chvíle pracuji na velkých instalacích, ale zároveň přemýšlím o urbanismu a architektuře v rámci reflexe vztahů mezi lidmi, přírodou a konzumní společností. Před chvilkou jsem mluvil o lékařské projektu a na Benátském bienále jsme vystavoval práci, která byla příkladem synergie, aniž bych jich ji předpokládal.

Spoluúčast návštěvníků na díle.?

Ano, pro mě to bylo velké překvapení. Je to příklad synergie, kterou jsme nečekal. Publikum hrálo důležitou roli. A najednou jsem věděl, že ta práce není ukončena bez spoluúčasti publika.

Nejméně polovina práce bylo publikum??

Absolutně. Objevem smyslu práce pro mne bylo publikum. Práce mi potvrdila myšlenku, že transdisciplinarita se stala uměleckým dílem. Aby se instalace ponořila do prostoru proto, aby se objekt stal instrumentem je potřeba, aby se publikum účastnilo. Nezjevuje nám představení s účastí publika nový potenciál? Můžeme udělat na výstavě nezávislý videofilm zachycující reakce publika. To je nová série otázek zabývající se problematikou mezioborovosti.

Můžeme tedy říci mezioborovost ve vztahu k umělci, ale také ve vztahu k publiku.?

Ano. Je to ve vztahu k potencialitě publika, které interpretuje to, co vidí, co se ho dotýká. Na instalaci v Tel Avivu lidé rozbili všechny dřevěné tyče, a to byly z dubového dřeva. Důvodem bylo, že některé z nich byly policejní obušky. Publikum si interpetuje věci podle sebe. Interdisciplinarita, to nejsou různé kategorie pospojované pohromadě. Je to nalezení synergie, které vyzařuje určitou působivost.

Na jakých instalacích teď pracuješ po té z Tel Avivu a benátského bienále??

Pro mě je důležité ukázat každý rok jednu nebo dvě velké instalace, ať už přenosné nebo ne. Připravuji další projekt v Albi, kde je jedno málo známé centrum Cimaise & Portique, ale je to úžasné místo, protože prostor centra je zaplavován vodou. Když jsem tam byl, prostor byl pod vodou, instalace Michela Francoise plavala a voda ji přimáčkla proti dveřím. Obdivoval jsem to násilí, sílu přírody, spolu s myšlenkou očištění umění.
Udělám tam velkou instalaci s názvem “Bateau-Lavoir”. Bude to jedenáct lůžek, podle počtu tělesných orgánů, lůžka budou transformovaná na velké kovové bazény. Do každého z lůžek stéká voda, celek je jako systém čištění s vodními oponami. Využiji toho místa, že tenhle prostor býval pravidelně zaplavován vodou, dokonce i po renovaci. Voda filtrovaná podložím vycházející z každého bazénu bude čistit celý prostor.
Další výstava bude v Turínské Gallerie Civica d´Art Moderna e Contemporanea a je nazvaná “Pocta černé magii”. Chápu černou magii jako neoficiální, neracionální, “podzemní sílu” a “energii“ nade vše, která je vždycky znovu porážena bílou magií. Je to jako statut umělce. Zkoumám statut umění, umělce jako někoho neoficiálního, vždycky trochu mimo zákon. Další výstava stejné logiky bude v Záhřebu a bude se jmenovat “Six Roots”. Zpočátku odrážel název myšlenku prozkoumat šest etap lidského života, chování ve vztahu k Záhřebu, k Balkánu, kolébce konfliktů, aniž bych se vracel ke své instalaci v Tel Avivu.

To nás přivádí k jinému médiu, které také používáš – Webové stránky. Po tvém návratu do Shanghaje si vytvořil stránku, jež je součástí práce na urbanismu Shanghaje. Můžeš nám říci něco o tomto výzkumu a tvém návratu do Shanghaje, považuji to za velice zajímavé.?

Vrátil jsme se do Shanghaje poprvé v roce 1993, po osmi letech.

Narodil ses tam??

Ano. Pro mě je to výjimečné místo. Je to velká laboratoř, protože je to město emigrantů. Nemá dlouhou historii vývoje, myslím, že jen šest nebo sedm století. Moji rodiče například nepocházejí ze Shanghaje, ani rodiče mojí ženy, Xu Min.
Takže všichni obyvatelé Shanghaje jsou emigranti z různých koutů Číny a žijí tam jako na jiném kontinentu odděleném od ostatní Číny.

Jako diaspora.?

Ano. Disapora je místo, kde se lidé setkávají. Proto myslím, že Shanghaj má blízko k metropolím, jako je Paříž, Londýn. Můj projekt v Shanghaj je velký projekt, pokaždé, když se tam vrátím, tak bych chtěl pokračovat ve svém sociálním průzkumu a pátrání, až do konce svého života, stejně jako u projektu, v němž se chci stát lékařem.

Takže to by znamenalo stát se urbanistou. Můžeme mluvit o multiplikaci rolí.?

Ano, to ano. Možná, že až dodneška lidé neznali tento druh práce, projekty dost ambiciózní, ale v dlouhém časovém horizontu. Můžeme také mluvit o pomalosti, protože ta má dvě interpretace. Buďto jeden moment protáhneš a zpomalíš a nebo nashromáždíš spoustu krátkých momentů, které mají společný jmenovatel. Zpomalení, to je otázka intenzity, hloubky, není to otázka zastavit všechno proto, abychom dělali jen jednu věc. Pomalost je pro mě hloubkový proces, akt prohlubování v čase. Urbanistický projekt vychází ze studie, kterou jsme udělal pro Paříž, pro Levý břeh a která měla dobrý ohlas. Zabývala se otázkou, jak dnes dělat architekturu ve vztahu k současnému umění, ptala se na vztahy mezi uměním a architekturou.
V Shanghaji se všechno každý týden hýbe a mění, tohle město vůbec neví kam se vyvíjí. Neexistuje tam urbanismus nebo nějaká dlouhodobá strategie rozvoje. To je výjimečnost všech asijských metropolí. Totální chaos. Velkou otázkou tam je dohonit čas, no a když chceme něco dohonit, jak se dívat potom z odstupu na samotný proces dohánění? To je možná výchozí bod energie. Zajímá mě pozorovat mutace, rozvoj, proměny města jako je Shanghaj, jako kontinuální sociální průzkum.

Takže se tam pravidelně vracíš a obrazově to dokumentuješ??

To je část výzkumu, píšu poznámky, dělám fotografie všemi možnými způsoby, a teď jsme našel dalších deset médií, jimiž zaznamenávám sociální průzkum (kresby, videokamera, setkání s lidmi…). Způsob, jak dokumentovat město jako je Shanghaj musí být multidisciplinární, aby byl úspěšný. Někteří moji přátelé mají důležité sociální postavení, jsou ředitelé apod. A je to skvělé moci s nimi mluvit o těchto věcech. Vždycky, když se do Shanghaje vrátím, budu v tom pokračovat, ale momentálně nevím, co se z toho vyvine. Proces je důležitý sám o sobě.

To je velice buddhistické, ne?

Buddha řekl: Nevíme jestli dnešní den bude více nebo méně důležitý, než zítřek, ale co víme je to, že zítřek bude jiný. Jádro buddhismu je myšlenka etapy po etapě, okamžiku po okamžiku, akumulace všech kroků, všech energií, každodenní práce.

Přepsal Alexandro Pollazon, přeložil Vít Havránek




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
1995, 35.5 x 43 cm (3 Pages), Pen & Ink Drawing
Více informací...
894 EUR
973 USD
1993, 35.5 x 43 cm (2 Pages), Pen & Ink Comic
Více informací...
672 EUR
731 USD
15 x 23 x 3 cm | 280 pages on fine heavyweight art paper | edited by Vadimir Mattioni | text, design and graphics by Autopsia |...
Více informací...
35 EUR
38 USD
Smutná ale drahá dvojčata PBMS zvýrazní vaši jemnou duši ač bohatce a naplní návštěvníky očekáváním člověka chápajícího...
Více informací...
68 EUR
74 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161
10783 Berlin, Germany
berlin@divus.cz

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 14:00 a 19:00
 

Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150

DIVUS LONDON
Enclave 5, 50 Resolution Way
London SE8 4AL, United Kingdom
news@divus.org.uk, +44 (0)7583 392144
Open Wednesday to Saturday 12 – 6 pm.

 

DIVUS PRAHA
Bubenská 1, 170 00 Praha 7, Czech Republic
divus@divus.cz, +420 245 006 420

Open daily except Sundays from 11am to 10pm

 

DIVUS WIEN
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSCOW & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS