Andrea Cihlářová

nar. 1967, od roku 1993 studuje na Akademii výtvarných umění v Praze, nejdříve u Milana Knížáka, nyní u Vladimíra Skrepla

Pro Andreu Cihlářovou není žádný výtvarný projev typický: vyjadřuje se fotografií, kresbou, grafikou, malbou i texty. Zanechává za sebou určité celky - řeči, myšlenky, pocity, komentující nějaké momenty nebo jen tak spontánně (s vědomím důležitosti každého nepovšimnutého detailu) vyřčené. Její záznamy se týkají nepatrných vizuálních zážitků (ornament, krajina, okno), ale i podvědomých myšlenek vyjadřovaných slovně. Texty, jež sice mají svou vizuální hodnotu, se snaží prezentovat nikoli jako minimalistické objekty, ale artefakty, které lze číst, nebo přinejmenším je nutné vědět, že je lze číst, že mají svůj obsah. Toto vrstvení významových rovin je pro Cihlářovou důležité: žádné sdělení není definitivní, trvale platné, pouze možné. Také forma je jen prostředkem: její podoby byly vyčerpány a dnes už se jen pomocí technologií nějak obměňují. Generační odstup od zásadních významů moderní doby je vlastní i Andree Cihlářové. Neznamená to však, že by svoji tvorbu nepovažovala za důležitou, relativizuje ale její jednoznačnost. Její práce má rytmus jejího života - odehrává se v reálném čase, rychlostí řeči, chůze, plyne stejně jako události okolo a není podmíněná nároky trvalosti. V časovosti je podstatný moment, pro který se vžil termín přítomnost - jako by se neustále obnovovala jistá zkušenost této chvíle. Zhmotnění či vizualizace této zkušenosti neznamenají pro Cihlářovou proces dokumentace, ale jen nejisté konstatování, zpochybnění smyslu věcí i lidského konání. Proto je její tvorba i jakkoli těžko popsatelná.

01.06.1998