Časopis Umělec 1999/2 >> Pohled Vzhůru / (Ján Mančuška) | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
Pohled Vzhůru / (Ján Mančuška)Časopis Umělec 1999/201.02.1999 Lenka Lindaurová | reviews | en cs |
|||||||||||||
Ján Mančuška (1972) je jedním z mladých autorů, kteří se dosud protloukali podzemními či náhradními prostorami a až na pár výjimek, jež tvořily takzvané školní výstavky, se jeho práce ocitaly na místech divákům téměř nedostupným. Ale zkušení galeristé tvrdí, že tak to má být a že oni si je tam objeví (tedy ti dobří a zkušení galeristé). Také Mančuškova první samostatná výstava se objevila v sice zavedené, ale pouze znalci v nízkém počtu navštěvované Galerii Na bidýlku v Brně.
Autor pochází z Bratislavy, vystudoval AVU v Praze u Jitky Svobodové, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla, od roku 1997 je členem skupiny BJ, jejíž členové se začínají pozvolna zmocňovat nepatrných teritorií na výtvarné scéně. Mančuška je skvělý kreslíř a malíř a dává těmto médiím přednost, ale zatím je všechno otevřené. S Mančuškovými kresbami jsem se poprvé náhodně setkala při výběru prací pro jakousi firmu, která svým klientům kupovala studentské kresby a grafiky, aby pořídila levné a hodnotné umění. To byl sice chvályhodný čin, ale představa, komu se dostanou subtilní a osobní kresby do rukou, nebyla příliš optimistická. Kresby vykazovaly evidentní spojitost s Kokoliovou tvorbou, toto pouto se ale postupně přeměnilo ve vlastní Mančuškův výraz, který se dá charakterizovat jako narativní minimalistická kresba výraznými barvami (většinou základními), v níž je příběh zhuštěn do jediného přesného slova. Velmi výrazně působila Mančuškova koloristická plátna na undergroundové výstavě Dole v Bunkru (1998), kde musel přebýt svým jemným rukopisem drsné fresky graffitistů – tento kontrast kupodivu fungoval a každý spravedlivý se musel do Mančušky okamžitě zamilovat. Svůj souboj proti hromadě nesmyslů (až na několik téměř přehlédnutelných výjimek) úspěšně svedl na letošní expozici Umění pro nemocnici ve Špálově galerii, kde se nakupily, jak už je z názvu jasné, nejrůznější milodary a jejich instalace byla poněkud obskurní. Samostatná výstava v galerijním prostoru umožnila Mančuškovi konečně uvést svůj vlastní koncept. 10 cm nad zemí je název, který může evokovat stav mysli po hypnotikách, stav sebevědomí či start pohledu vzhůru. Trochu se může spojovat s mýtickým bojem Davida a Goliáše jako s metaforou určité marnosti umělecké činnosti, tedy s relativitou vnímání a mentálních měřítek. Instalace 4 + 1 pláten dohromady s obrazy ze stavebnice lega pak definovaly další rozměr: od malé stavebnicové intimity k obřím obrazům visícím nad nimi až kdesi v kosmu. Obrazy i lego vycházejí z konkrétních detailů malých příběhů (sestavování skříně podle návodu, opakovaný motiv židle), jež svým intimním sdělením, mlčenlivou naléhavostí a lehkostí formy mohou velmi snadno komunikovat, nevěstí však nic záludného a spekulativně naivního. Katalog složený z volných listů s černobílými kresbami doplňuje jako by nezbytně autorovu první prezentaci, tvoří nový důležitý detail v instalaci, v jejím zpřesnění, v jejím ukončení tečkou v nedefinované podobě jedné věty. Ján Mančuška: 10 cm nad zemí. Galerie Na bidýlku, Brno. Od 5.2. do 28. 2. 99 Fotografie autorka
01.02.1999
Doporučené články
|
04.02.2020 10:17
Letošní 50. ročník Art Basel přilákal celkem 93 000 návštěvníků a sběratelů z 80 zemí světa. 290 prémiových galerií představilo umělecká díla od počátku 20. století až po současnost. Hlavní sektor přehlídky, tradičně v prvním patře výstavního prostoru, představil 232 předních galerií z celého světa nabízející umění nejvyšší kvality. Veletrh ukázal vzestupný trend prodeje prostřednictvím galerií jak soukromým sbírkám, tak i institucím. Kromě hlavního veletrhu stály za návštěvu i ty přidružené: Volta, Liste a Photo Basel, k tomu doprovodné programy a výstavy v místních institucích, které kvalitou daleko přesahují hranice města tj. Kunsthalle Basel, Kunstmuseum, Tinguely muzeum nebo Fondation Beyeler.
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář