Sedm tezí o krizi současného českého umění

1. Projevem současné krize je to, že v Čechách v posledních letech vzniká jen malý počet silných a zajímavých uměleckých děl.

2. Je nutné si uvědomit, že tato krize není výhradně odvozená z celospolečenských nebo ekonomických problémů, ale vyrůstá ze samotné situace ve výtvarném umění.

3. Mezi mnohými českými umělci i kritiky panuje sebeuspokojení. Ti, co si krizi uvědomují, se snaží vinu svádět na „provoz“ umění, stát, galerie, západní umění, ale nehledají ho ve vlastní práci.

4. V českém výtvarném umění neexistuje kritická platforma, neexistuje ani kritický jazyk, kterým by se vedly polemiky. Proto přetrvává nejednotnost v otázce mnohých základních hodnot českého umění. Je zde neschopnost seriózně a s argumenty podpořit dobré umělecké výkony a nemilosrdně poukazovat na ty mizerné.

5. Umění není schopné přesvědčit společnost o své důležitosti. Neexistuje kritické množství publika současného umění. I díky tomu je zájem státu o podporu výtvarného umění nízký, i díky tomu neexistuje politická a finanční podpora umění. Iniciativa na tomto poli přitom musí vycházet od samotných umělců, kritiků a pracovníků uměleckých institucí. I proto dodnes existuje velké nepochopení hodnot i klasické moderny mezi obyvatelstvem a někdy dokonce i intelektuální elitou.

6. České umění se málo otevírá vnějším i vnitřním podnětům, zvláště z hlediska vnitřní formy umění. Například žádný z pěti umělců pracujících na obřích billboardech nepracoval s textem či fotografií, umělci pouze do daných rozměrů zvětšili svá malířská díla. V Čechách vzniká jen málo osobité architektury, je zde příliš nízký počet veřejných zakázek pro umělecká díla.

7. Neexistuje umělecká komunita a neexistují umělecké spolky, které by svou vahou mohly účinně lobbovat ve prospěch umění, nebo pomocí své autority přesvědčit publikum a stát o potřebě umění. V Čechách je ke své škodě umělecká komunita neuvěřitelně rozdrobená a řevnivá. Proto je zde každý druhý ředitelem, existuje obrovský počet státem podporovaných výstavních prostor, které soupeří o stejné peníze, stejné prostory a stejné umělce. Neexistují alternativní galerie, které by vedli samotní umělci.

01.03.1999