Časopis Umělec 2007/4 >> Mladý muž s Minoltou na krku Přehled všech čísel
Mladý muž s Minoltou na krku
Časopis Umělec
Ročník 2007, 4
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Mladý muž s Minoltou na krku

Časopis Umělec 2007/4

01.04.2007

Lenka Vítková | silverprint | en cs de es

Fotografie 70. let v ČSR, Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech, kurátoři Jan Freiberg a Pavel Vančát, 2. 9. – 28. 10. 2007

Čechoslováci očekávali, že normalizace nastane po odchodu sovětských vojsk z našeho území. Ale podle Gustáva Husáka bylo třeba s normalizací poměrů začít ihned i s okupanty v zemi. V těchto souvislostech lze tedy normalizaci vykládat i jako přijetí – smíření se s realitou a omezeními života sovětského satelitu, kde už se nečeká na žádné potom, ale žije se teď. Anonymní hlas ze záložky Páralova opusu Radost až do rána promlouvá z hloubi normalizace o tom, co mají jeho hrdinové společného: „Revoltují ve dvou proti tomu, co se vydává za normál dnešního životního standardu. Bojují vlastně proti všem, kteří se bez mindráků smířili se svou každodenností, kterým nikdy nebyla žádným velkým problémem, kteří se normálně podřizují svým povinnostem pracovitých lidí, a kteří potom stejně automaticky užívají všech výhod, jež jim přináší jejich práce.“ Vladimír Páral v šedesátých letech ustavil svůj narativní prostor severočeských továren, sám inženýr chemie, a v sedmdesátých letech vydal romány Profesionální žena, Mladý muž a bílá velryba, Radost až do rána, Generální zázrak. Ve snaze poněkud obrousit kritický tón svých prací ze šedesátých let a přitom zachovat odstup se dostal až na hranice parodie na brakovou literaturu, korespondující s dobovou retromódou (projevující se i v grafickém designu vyzdviženou přitažlivostí buržoazní estetiky), v osmdesátých letech se mu podařilo literárně uniknout z nehybných normalizačních kulis do daleké budoucnosti ve sci-fi. Fotografové na tom byli v sedmdesátých letech podobně jako spisovatelé. Cítili se být příslušníky elity, pro kterou ve společnosti nebylo místo, kterou však pro své okolí přesto reprezentovali. Romantickou auru obestírající postavu fotografa shrnul v osmdesátých letech film Dobré světlo (1986, režie Karel Kachyňa), kde Karel Heřmánek coby fotograf Viktor Průcha nalézá svou můzu v romské dívce Arance, jejíž odvážné fotografie pak způsobí skandál a potíže autorovi v socialistickém kolektivu. Všechny ty trable ale jen umocňují fotografův sexappeal, jehož důležitou složkou je svoboda materializovat vlastní pohled na svět. Jsou ostatně známy případy fotografů, které k fotografování přivedlo shlédnutí Antonioniho Zvětšeniny. Cílem kurátorů Pavla Vančáta a Jana Freiberga bylo prostřednictvím fotografie rekonstruovat dobovou vizualitu, a proto nesoustředili ve třech patrech galerie v západočeských Klatovech jen práce vynikajících solitérů, jejichž prostřednictvím nám historie umění bývá obvykle předkládána, a nezaměřili se pouze na fotografii tzv. uměleckou, ale kromě dokumentu představili i reklamní fotografii a práce amatérů, přičemž se nevyhýbali ani okrajovým projevům hraničícím s kýčem. Výstava Fotografie 70. let v ČSR tak z jedné strany zprostředkuje to, co bylo před objektivem, ale z druhé strany modeluje i sociální situaci kolem fotoaparátu nebo fotografa. Asi 80 % prací vybrali Vančát s Freibergem přímo z osobních archivů fotografů. Díky tomu sesbírali materiál dalece přesahující to, co bylo ve své době vysoce hodnoceno a co se tím pádem octlo v sbírkách státních institucí. Tento současný řez je dovedl k daleko plastičtějšímu obrazu 70. let ve fotografii, než kdyby se omezili na standardní přebírání již přebraného a historií prověřeného. A mimo jiné získali během průzkumných výletů i slušný přehled o pozdějších životech svých hrdinů. Postoj kurátorů jako lovců-sběratelů-archivářů se odrazil i v povaze instalace. Neobvyklé zahuštění fotografií do shluků, rastrů a „panelů“ evokovalo, že bylo vystaveno i to „mezi“. Více někdy znamená více. Jednotlivé fotografie by samozřejmě v minimalističtější instalaci lépe vynikly, kvantita je zde ale projevem zájmu, a nikoli arogance. Vystavuje se nejen materiál, ale i šíře výběru – jakoby kurátoři proti posedlosti fotografů zachycovat postavili svou vlastní posedlost ukazovat. Ostatně vracíme se do doby, kdy se běžně používal přívlastek „masový“. Rozdělením sálů paneláží naznačili cesty i slepé uličky, kterými se fotografie ubírala, v řazení fotografií obsahovala instalace řadu osobních odkazů kurátorů, které nemusely být čitelné, ale byly cenným aspektem přístupu, který jde důsledně po významu a vizualitu chápe jako důsledek společenských podmínek. Plátnem potažená paneláž, skla, rámečky a prostředí galerie, která taky už něco pamatuje, respektovaly způsoby, jakými byly fotografie instalovány v době svého vzniku, kdy řemeslo, kýč a umění ve fotografii ještě neměly jasnou dělící čáru. V podmínkách omezené svobody, v nichž vrchol seberealizace představovala novomanželská půjčka, kvetly všechny volnočasové aktivity, k nimž vedle trampingu, chatařství, zahrádkářství patřilo i fotografování. V sedmdesátých letech existovala hustá síť fotoklubů, panelákové koupelny se hromadně měnily v temné komory namontováním červených žárovek. V prvním patře galerie reprezentovalo široké amatérské fotografické podhoubí 70. let práce fotografických skupin Setkání a Epos. Na aranžovaně divadelních fotografiích svítí bílá torza ženských těl z nehostinných postindustriálních krajin v žánru, který by se s nadsázkou dal označit za lidový surrealismus. Trofeje z fotosoutěží připomínají, že v případě skupin šlo o svéráznou životní náplň na pomezí sportu a umění, okořeněnou adrenalinem při účasti v soutěžích doma i v zahraničí. Velký objem vystavených dokumentárních prací připomíná, že se dokumentární fotografie v 70. letech etablovala jako samostatný a velmi životaschopný žánr. Řada klasiků dokumentu tehdy nalezla své téma, kterému se třeba s obměnami věnuje dodnes, mnozí tehdy zažili svou vrcholnou formu. Fotografie se vyhraňovala i sociologicky, vznikaly cykly zachycující reálný obraz života českých měst. Leitmotivem dokumentárních snímků je zároveň hledání „idyly“ nebo alternativy představující protějšek k banálnímu „životnímu normálu“ – probíhalo v romských osadách, v prostředí slovenských hor, někdy v devizovém zahraničí, fotografové balancovali po hranách všednosti ve výjevech z podnikových oslav, záběrech dětí, v zobrazení vesnice jako odrazu celého světa i jako místa bezčasí a odevzdanosti osudu. Oddíl věnovaný užité fotografii působil v rámci výstavy jako skutečná výkladní skříň sedmdesátek. Kalendáře nebo obaly gramodesek reprezentují dobové estetické ideály i idoly. Fotografie se uplatňovala i v interiéru, byly vyvinuty i některé speciální techniky, jako třeba přenos fotografického obrazu na laminát, kterým vznikaly kouři a vlhkosti odolné obrazy. Reklamní fotografie na výrobky chrlené socialistickými podniky byla na jedné straně nástrojem předstírání, že kvalita je skutečně výsledkem zdravé konkurence a volné soutěže, na druhé straně byla vývozní komoditou (rozdíl mezi produkcí pro export a domácí trh je dobře patrný) a také prestižním povoláním. Fotografický profesionál byl tehdy elitní figurou. V druhém patře galerie naznačila expozice rozbíhání umělecké fotografie k abstrakci a k závěsnému obrazu a byla postavena okolo osobnosti Jana Svobody. V roce 1976 zemřel Josef Sudek. V roce 1975 byla na FAMU, kde se do té doby fotografové soustředili na katedře kamery, založena Katedra umělecké fotografie. Automatické členství absolventů FAMU v ČFVU generovalo novou garnituru profesionálů. Skončila éra amatérů. Konceptuální apendix výstavy na schodech vedoucích už k poslednímu patru budovy ven z galerie naznačoval, že za touto skutečností existuje další skutečnost, která se může stát předmětem osobního průzkumu realizovaného i nefotografy a mimo omezení jednoho média.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
* ZRANĚNI TÍM, CO SE JEŠTĚ NESTALO: FILMOVÁ SÉMIOTIKA EKO-TRAUMATU * TERMINÁTOR VS AVATAR: POZNÁMKY K AKCELERACIONISMU *...
Více informací...
6,50 EUR
7 USD
Obsáhlá publikace zachycující dosavadní tvorbu jedné z nejvýznamějších evropských umělkyň., , Žena, kterou staví na piedestal...
Více informací...
12 EUR
13 USD
Pravdivý příběh. Život a dílo současného umělce. Strhující příběh jednoho z nejslavnějších současných umělců z pera jednoho z...
Více informací...
32,20 EUR
35 USD
Kosovská videokompilace: Albert Heta, Dren Maliqi, Driton Hajredini, Jakup Ferri a Lulzim Zeqiri.
Více informací...
9 EUR
10 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161
10783 Berlin, Germany
berlin@divus.cz

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 14:00 a 19:00
 

Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150

DIVUS LONDON
Enclave 5, 50 Resolution Way
London SE8 4AL, United Kingdom
news@divus.org.uk, +44 (0)7583 392144
Open Wednesday to Saturday 12 – 6 pm.

 

DIVUS PRAHA
Bubenská 1, 170 00 Praha 7, Czech Republic
divus@divus.cz, +420 245 006 420

Open daily except Sundays from 11am to 10pm

 

DIVUS WIEN
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSCOW & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS