O amatérství a stále o amatérství

Krize současné české výtvarné scény je nejvíc viditelná v institucionálních reprezentativních akcích. Přístup k tradiční expozici v pavilonu na Bienále v Benátkách je zcela neprofesionální. Amatérismus se netýká umělců, kteří se soutěže nakonec účastnili (dělají jen to, co umí), ale především organizace a přístupu potenciálních kurátorů. Bohužel, na úrovni návrhů se podepsala i časová tíseň, protože soutěž je vypisována na poslední chvíli (Italové prý jsou flegmatici, a tak i z jejich strany se ostatní země dozvídají téma Bienále poměrně pozdě). Všichni ale dobře víme, že Bienále nás nemine jako jaro, léto, podzim, zima a každé dva roky začátkem června zkrátka začne.

Letošní veřejná soutěž na projekt do Benátek je obrazem obecné rezignace a skepse lidí, kteří jsou na výtvarné scéně aktivní. A tak při pohledu na přihlášené projekty každému trochu orientovanému a soudnému člověku stoupne sebevědomí: budu také kurátorem! Nebo umělcem? Možná oběma. Obrázek způsobu komunikace v této oblasti je evidentní z přihlášeného vzorku. Účastníci uměleckého provozu se navzájem všichni znají, jejich dráhy se neustále někde kříží, nejsou schopni být vůči sobě navzájem i vůči sobě samým kritičtí a všichni dohromady mají radši společnou průměrnost než individuálně vypjatou špičku (nebo aspoň pokus). Tím chci říct, že například se stále považuje za zcela regulérní přístup k reprezentaci českého umění ve světě výstavka regionálního či turistického typu. Minimální snaha o nadhled, odstup, reflexi současného dění. Z mnoha návrhů čpí důvěrný odér zatuchlosti, osobní nedoceněnosti a věčných komplexů. Kurátorský text o ideích návrhů je často viditelně nekompatibilní s uměleckým dílem.

Předložené projekty působí odpudivě někdy pouze z hlediska formy zpracování. Texty jsou plné chyb, xeroxované přílohy dokumentující umělecká díla obsahují například přetržené a černobílé reprodukce už velmi zasloužilých akmalů. Jeden z návrhů třeba nabízí projekt zpracovaný pouze v několika značně neumělých skicách. Rozpočty projektů jsou naivní a amatérské. Jejich vzájemné srovnání je samo o sobě dobrým zdrojem velmi smutné zábavy. Pouze několik kurátorů se orientuje v reálných cenách, a tak se například jejich odhady liší o statisíce. Pouze dvě kurátorky započítaly i svůj vlastní honorář a jedna z nich i honorář pro autora. Někteří autoři (nejméně jeden) se třeba vůbec nedozvěděli téma celého bienále, ke kterému měli přispět svým projektem.

Balkánské praktiky ovšem pokračují i v dalších benátských krocích. Předseda komise vybírající českého reprezentanta prý odmítl o kandidátovi hlasovat, protože se mu nelíbí, že by nás měl zastupovat někdo z mladé generace. A když je vybrán náš představitel, diktuje mu Národní galerie nejrůznější podmínky. Například to, že na přepravu uměleckých děl musí použít nejdražšího dopravce.

Můžeme jen doufat, že na naší prezentaci nebudou tyto trapasy nakonec vidět. Z toho plyne poučení, že?

01.03.1999