Česká krajina se za poslední století změnila víc než za poslední tisíciletí. Ztrácíme dech v běhu do budoucnosti a tak se tělo civilizace rozlévá po krajině. Už neroste do výšky a myšlenka na stavby ve vesmíru už zapadla. Je těžké připravovat výstavu krajiny a být bez obav. I přestože už téměř neexistuje krajina bez výsledků lidské práce, bylo by zbytečné zaujímat kritické postoje. Ten moment obrazu, kdy bylo možné se zastavit, už jsme přeběhli. Nezbývá než běžet dál a další výstavu krajiny nechápat jako krajinu před koncem dějin, kterého se naši filosofové dlouho dožadovali, nebo jako umírající divošku, nad kterou pláče zoufalý domorodec a několik zmatených ochránců přírody, nebo jako prohranou bitvu hermetických učenců a romantických umělců s geometrií a kreativitou, nebo jako rezervaci pro návštěvníky z mrtvých jiných planet v písčitých a bahnitých místech opuštěných naším průmyslem, nebo jako pohled myši s bezdomovcem ze špinavé prohlubně v křoví. Možná stačí jen zapomenout na vlastní lidství a hledět na krajinu jako mimozemský divák na povrch cizí planety, který se snaží pochopit její podstatu nebo se jen těší pohledem bez sentimentu. Bez melancholických přání umělců po konci času. Jen proto, že není potřeba spása.
18.06.2016 13:00
- 25.09.2016
Doporučené články
|
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
|
|
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
|
|
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
|
|
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář