Lukašenko na vodě (Projekt Redase Dižryse)

V rámci loňského projektu River and Communication Redas Diržys spustil z mostu nad řekou Nemunas u litevského města Alytus obrovský portrét běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka. Celý portrét o rozměru 250 metrů čtverečních musel zkonstruovat přímo na mostě a poté spustit na hladinu řeky. Obraz Lukašenka nebyl vybrán náhodou. Jde o mediálně známou osobnost a jako vedoucí představitel téměř totalitního státu uvnitř Evropy hraje v současném mediálním prostředí zvláštní roli.
Původně se portrét, vyrobený z bambusových prutů, měl pomalu během plavby rozplynout na drobné části. Diržysovy plány však překřížila náhoda a celá konstrukce portrétu se při spouštění na vodu zřítila a strhla s sebou i jednoho z jeho asistentů, který s instalací vypomáhal.
Nehoda celému projektu dodala nejen novou dimenzi, ale později ještě více akcelerovala debatu, kterou projekt vyprovokoval. První den projektu River and Communication byl poměrně bohatý na návštěvníky, druhý den po Diržysově nehodě už se jej účastnili jen samotní umělci nebo nejbližší spolupracovníci. Divák, který celou akci zachytil na film byl okamžitě osloven místními novinami, které o projektu přinesly osm fotografií a rozsáhlou reportáž. Nehoda s Lukašenkovým portrétem dokonce pronikla i na stránky celonárodních deníků.
Bylo zajímavé porovnávat, jak o incidentu referovaly místní a národní noviny. Regionální tisk nehodu považoval za hlavní událost předešlého dne a přinesl fotografie lehce zraněného asistence a posmutnělého Diržyse na první straně. Národní deníky se na druhou stranu spokojily se stručnými informace na krimi stránkách. Dokonce došlo k legračním náhodám. Jeden národní deník přinesl reportáž o celém projektu na svých regionálních stranách, ale informaci o nehodě umístil bez jakéhokoli spojení na stránkách o kriminalitě.
V každém případě byla společnost plně informována i o neúspěšném projektu, a to jen díky jeho senzačnímu významu. O akci se navíc dozvědělo mnohem více lidí než je v případě jiných kulturních akcí obvyklé.
A tak tento případ, kdy funguje jakási negace umění, nebo chcete-li virtuální umění, znovu ukazuje, jakou sílu může mít pouhá představivost (takové experimenty už byly vyzkoušeny – například popis malby, která v reálu neexistuje). Možná tento neuskutečněný Lukašenko měl jako politické umění větší dopad, než kdyby splýval po hladině jeho estetický portrét. Možná Diržyse ani nenapadlo, o co sugestivnější dílo vytvoří tím, že se diktátor sám rozsype. Možná však umělec nikdy neprozradí, do jaké míry to byla spekulace a do jaké náhoda.
(podle Redase Diržyse a Jonase Valatkevičiuse zpracovala redakce)

01.02.1999