Pal nebo nepal (Pal fiction, Gallerie Art Factory, Praha, 24. 7. – 30. 9. 2003)

Pražská galerie Art Factory dorazila na českou scénu ze Slovenska v loňském roce a neomylně přistála přímo na Václavském náměstí v temném průmyslovém boxu, kde bývala velká tiskárna. Stěny byly natřeny různými odstíny purpurové a prostor pohodlně vybaven černými koženými křesly a gauči od špičkové designerské dílny. Když vejdete dovnitř, nenapadlo by vás, že jste v galerii. Design interiéru se sráží s uměleckou roztodivností. Což je podle majitelky, poloviny týmu Art Factory, doktorky Zory Carrierové součást jejího záměru.
Carrierová sedí a povídá, a přitom si hraje s počítačem, aby mi ukázala videa z poslední výstavy galerie, PAL Fiction: “Umělci pracují s novými médii... klasické způsoby ukazování umění už nejsou relevantní,” říká. “Chci říct – podívejte se sami, bílé stěny si zvolili impresionisté a my je používáme dodnes, i když média, s nimiž pracují dnešní umělci, se naprosto změnila.” Dívám se na stěny z pohodlného křesla, v ruce plastovou sklenici s vodou, a musím uznat, že obrázky z krátkých videozáznamů českých a slovenských umělců vypadají na pozadí temné červeně dobře ... Ale nos mi říká, že to na tom něco nesedí. Pořád je to jen barva – a tím pádem kontext. Proč tomu přikládat takový význam? Michal Pěchouček, jeden z umělců prezentovaných v programu, má zřejmě podobné výhrady, protože se rozhodl, že zeď za jeho sekvencemi z tramvajového videa Obvyklá rukojmí bude “tradičně bílá”.
Doktorka Carrierová nadšeně poukazuje na flexibilitu, protože galerie umělci tuto volbu umožňuje. A skutečně, kontrola nad “hrnečku vař!” se tu zdá být běžnou součástí praxe. Galerie je známá schopností vydělat peníze, dobrými obchodními vztahy a využitím prostoru různými způsoby, aby si zajistila živobytí. Doktorka Carrierová nemá výčitky svědomí, když říká, že hlavním zdrojem příjmů galerie nikdy neměl být prodej uměleckých děl. Výsledek: na první vernisáži se schází roztodivá letní směska obchodníků, umělců a stálic na umělecké scéně v neohrabaném tanci podezřívavosti a dobré vůle, s plastovými panáky slivovice a vlažným pivem v rukou. Umělci se staví na odiv a hrají roli netvorů z obludária. “Bankéři v oblecích chtějí vidět Davida Černého, jak si svlékne košili, a Jiřího Davida s modrými vlasy. Kvůli tomu sem přišli,” říká má laskavá hostitelka, ještě než dvakrát klikne na první video. Zcela očividně nepřišli za uměním, jak mě jeden z mých zdrojů informoval, “technické potíže” natolik zpozdily projekce, že když se konečně začaly promítat, téměř všichni návštěvníci už prchli z pekelné Art Factory do chladnější noci.
Usadil jsem se zpět do křesla. Jsem tu sám, takže si můžu vybrat, co chci vidět. Takhle aspoň tahle show funguje. Každý večer v sedm hodin se tu sejde hrstka lidí, kteří si vyberou, co chtějí vidět, takže jsem celkem příjemně naladěn příslibem videa.
Shlédli jsme několik skvělých projekcí, povětšinou slovenských. Vždyť uvažte: na menu byl šťavnatý umělecký happening Anetty Mon Chisa a smutná ale milá Vladimíra Pčolová. Chisa se svléká za žaluzií v prázdné kanceláři s kopírkou na stole. Když je nahá, sehne se nad kopírkou a xeroxuje si přirození. Český program nabízí úchvatného Marka Thera a Michala Pěchoučka. Většina z umělců má své stále místo na aktivních uměleckých scénách v Praze i v Bratislavě. Shromážděná videa pokaždé vyprávějí nějaký příběh a všeobecně jsou jednoduše pochopitelná.
Show zahrnuje deset českých a šestnáct slovenských umělců. Kurátor Martin Dostál odvedl dobrou práci, když zde shromáždil rozsáhlý výběr videí, která představila různé způsoby, s jakými k nim umělci těchto dvou zemích přistupují – a to především ti na Slovensku. Odpoledne s doktorkou Carrierovou jako roztomilou a upovídanou průvodkyní nebylo ztrátou času.
Co se týče praktických aspektů show, všechno v galerii je trochu nepořádné. Upoutal mě obraz umělecké skupiny Podebal na stěně – Havel si potřásá rukou s Fidelem Castrem – a tak mám zájem shlédnout jejich video. Doktorka Carrierová mi s okouzlujícím ale ostýchavým výrazem ve tváři vysvětluje, že skupina film nedodala. Po téměř roční činnosti nalezneme na inzerované webové stránce Art Factory stále jen jednu až ironickou stránku: “Otevíráme brzy. Galerie Art Factory – Funguje to!” Brožura z výstavy PAL Fiction je vytištěná na drahém papíře, ale text v angličtině je příliš zkomolený, než aby se dal číst. K zamyšlení vybízí například text: “On the contrary, at careless time of sun stilling, it intents to pull in to suggestive and emotive videoworld, caught and out – generated by the top of Czech and Slovak artists, during the last ten years. (což by šlo přeložit jako: ”Naopak, v nedbalém čase slunečního stálenství má v záměru přitáhnout k sugestivnímu a emotivnímu světu videa, zachycenému a od–generovanému českými a slovenskými umělci během posledních deseti let.”
To je možná nejlepší shrnutí.
Ale nemělo by vás to odradit od návštěvy – skočte se podívat na pár dobrých videí od dobrých umělců, jejichž příběhy za to stojí. A možná si můžete dát i šálek něčeho teplého k pití.

01.02.2003