Barbora Klímová

Narozena 1977, studuje v ateliéru intermédií u Petera Rónaie na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.
Barbora Klímová zaujme mezi nejmladšími autory podléhajícími hlavně vlivům popkultury svým jednoduchým, téměř minimalistickým konceptem, který je tím nejjednoduším malířským cvičením na téma techniky. Malovat se dá přece světlem, tvarem, již hotovým vzorem; a dá se kalkulovat s tradičním obdélníkovým prostorem, aby tak byl jakýkoliv obraz evokován. Mýtus závěsného obrazu je svůdný. Klímová vytváří objekty, které napodobují obraz a zároveň s ním soupeří. Plexisklové objekty s lehce tónovanými okraji dělají dojem reliéfů formovaných světlem. Tyto objekty simulují (nebo spíš je to v jejich moci) nejen tradiční obrazy, ale i design, nábytek, scénickou kašírku. Jsou studené a veřejné, nebo intimní a záhadné?
Vyšívané obrazy se ocitají v té druhé oblasti, jsou rukodělným artefaktem, který jakoby v sobě neuměle skrývá univerzální téma malířské abstrakce. Paradox ruční domácí/arteterapeutické činnosti a hledání “vyššího řádu” vytváří napětí a pocit určité nejapnosti. Zdánlivá naivita obrazů vede ke konfrontaci závažného a pokleslého, upřímného a trapného.
Cyklus plyšáků — obrazů potažených do umělých kožešin s dalšími barevnými a plastickými ozdobami — je jasnou ironií a zároveň zoufalou otázkou, co si s tím vším uměním počít. V infantilní či pouliční verzi se obraz stává téměř nutností, fetišem a poslední záchranou. Není snadné se ho jen tak zbavit.
Barbora Klímová zatím trpělivě zkouší, kdy ji první obraz zradí.
Lin

01.01.2001