Časopis Umělec 2008/2 >> Jitka Mikulicová Přehled všech čísel
Jitka Mikulicová
Časopis Umělec
Ročník 2008, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Jitka Mikulicová

Časopis Umělec 2008/2

01.02.2008

William Hollister | umělec | en cs de es

Jde se o zdánlivě jednoduchou hru; dětskou hru. List papíru roztrháte na kousky různých tvarů a velikostí, rozsypete je po stole jako sněhové vločky, potom je všelijak zpřeházíte a různě pospojujete, až z nich vytvoříte obrázek. Obrázek, který tímto způsobem vznikne – řád vzešlý z chaosu –, o vašem vnitřním rozpoložení poví více než s rozmyslem provedená kresba.
Jitka Mikulicová (nar. 1980, Hustopeče) využívá i různých jiných prostředků, pomocí nichž vytváří osobitý vnitřní jazyk, ikonografii fragmentů. Tento jazyk je kombinací zmíněné hry s papírem a precizního intelektuálního procesu přípravy – která čerpá jak z dějin umění, tak z kritické metodologie, díky níž je umění nové generace umělců střední Evropy tak pozoruhodné. Jitka Mikulicová, která vystavuje od roku 2003 a v současnosti žije v Praze, studovala v Brně u Martina Mainera, v Lipsku byl jejím profesorem Neo Rauch a v Praze Jiří David,v jehož ateliéru na pražské VŠUP v roce 2007 absolvovala.
Útržky papíru představují střípky vzpomínek, úlomky současnosti – myšlenek, snů, budoucích plánů, posvátného a světského, představ o smrti. Tyto útržky definují myšlenky, a zároveň je rozostřují. V případě Sněhuláka (2007) vytvořeného z takovýchto střípků tak při bližším ohledání zjistíme, že se neskládá z jednotlivých kousků papíru, ale z pečlivě vytvořených tvarů, které roztrhaný papír napodobují. A podkladovou vrstvu netvoří dřevo, ale samolepicí tapety. V dětství stráveném na Moravě byla Jitka obklopena vyřezávanými objekty, které vyráběl její otec. Z odřezků a odpadů dřeva Jitka vychází, ale tvrdé dřevo – posvátný element – nahrazuje světskými prostředky, jako jsou laciné tapety s dezénem dřeva, pomocí nichž vytváří na podkladu z překližky originální abstraktní krajinu. Zpovzdálí si člověk představí autentické řemeslné zpracování intarzie, ale při bližším pohledu odhalí lacinost materiálů, jež nabízí současný svět – v obraze ale pookřejí a získají vznešenost, která dodává přítomnosti a tím i světu, jenž autorku obklopuje, větší důstojnosti.
Sklon k abstrakci se promítá i do její portrétní tvorby vznikající na podkladě zmíněného fragmentárního pozadí. Jedno ze tří velkých portrétních pláten uvedených v rámci nedávné výstavy v pražské Galerii Jelení s názvem U zdi (2008) představuje portrét její matky, jejíž oblečení a póza připomíná modelky z časopisů doby dávno minulé, navozuje atmosféru časů, které již ztratily svůj lesk. V tomto případě se abstraktní formy vytvořené z útržků papíru bijí s lineárními sfumatovými texturami zdi z kamení, která přechází do struktury stromoví, jež je na žlutém pozadí vyvedeno rychlými silnými tahy štětce. A právě v této částečné juxtapozici umělkyně samotné do jedince z ne tak vzdálené ale přesto velmi odlišné socialistické minulosti lze sledovat, jak se mladá umělkyně hrouží do záměrné dvojznačnosti, když se identifikuje se současností apřesto je zakletá v minulosti.
Další dva velké portréty vystavené v Galerii Jelení také dokládají postupné opouštění abstrakce. Portrét (2005) zachycuje ženu s pohledem upřeným dolů; možná sochu z období socialistického realismu, jejíž vytesaná tvář vystupuje z tmavého akrylového pozadí a lhostejně zírá směrem k horizontu lidstva. Představuje hybridní přízrak náboženských ikon, jehož prázdný pohled je pohledem české éry „normalizace“. Reprezentuje kulturní období předcházející éře tvorby umělkyně – jde o identitu, kterou nelze definitivně pojmenovat; lze však předpokládat, že ztělesňuje božstvo a že je ženského pohlaví.
Není bezvýznamné, že tato bílá tvář s prázdným výrazem vystupuje z černého podkladu posetého hvězdami – zase ty malé útržky papíru. Zatímco zde značí toto pole nebe, na obraze s názvem Mireček (2008) vystaveném ve vedlejší místnosti představuje spíše temnou propast. Přízračná tvář chlapce v záměrně hrubě stylizovaném lidovém pojetí strašidelně září, pohled upřený vpřed, oči dokořán. Představivost umělkyně podnítila tvář malého chlapce z náhrobku. Skutečný Mireček se narodil ve stejný rok a žil ve stejném městě jako Jitka – a na náhrobku je vytesáno stejné jméno, jaké patří i umělkyni: Mikulica.
Fakt, že transformovala do kamene vyleptaný obrázek, ovlivnil samotný proces tvorby díla. Nechtěné deformace a styl původní podobizny byly zachovány, včetně mírně šilhajících očí. Při pohledu na vyleptanou fotografii mrtvého nalezla umělkyně paralelu, na jejímž základě v přítomnosti sleduje souznění svého života a svého okolí.
Zkoumání formy kamene z malířského hlediska vedlo Jitku ještě o krok dále – k vytvoření cyklu náhrobních kamenů. Ty už jsou vyvedeny ve skutečném čediči – kameni, používaném jako materiál pro náhrobky, do jejichž lesklého povrchu jsou vyleptány podobizny zemřelých. Lidé zachycení v tomto cyklu ovšem nejsou mrtví; jsou zpodobněni strnulí uprostřed života, nadšeně se usmívají jako na fotografických momentkách – podobají se přízračnému Portrétu v duchu socialistického realismu, v každém případě se však nacházejí v idylickém a optimistickém rozpoložení. Na jednom z těchto náhrobků se nechala zvěčnit sama Jitka, v košili (připomínající pionýrskou) zapnuté až ke krku a s optimistickým úsměvem. Na co lepšího se člověk může těšit než na budoucnost vytesanou na náhrobním kameni. „Vycházela jsem z idylického momentu,“ vysvětluje, „a vyrytím do kamene se úsměv a nadšený lesk v očích zmrazil v optimistickou křeč.“
Jitka pracuje převážně ve svém karlínském ateliéru, kde je, vedle školní lavice, kazatelny a bílého počítače Macintosh, obklopena i předměty, ze kterých spřádá svá díla. Na zdech visí dětské koláže z výtvarné výchovy ve školce spolu s fotokopií Jardin sur l‘herbe Eduarda Maneta a sítotisky Jaroslava Rösslera, Josefa Čapka či S. K. Neumanna; Lonely Metropolitan Herberta Bayera z roku 1932 znázorňující otevřené dlaně s očima v koláži s nájemním domem sousedí s fotografií jiné dlaně třímající čtvercovou fotografii příbuzného, jehož tvář je částečně zakryta bílým čtvercem – příprava na příští malbu.
Pozornost upoutá i malá černobílá fotografie, která byla převedena na plátno. Jitčin přístup je nejvíce patrný na akrylové malbě na plátně s názvem Schody (2007). Tento obraz byl inspirován zaslanou fotografií – starým černobílým portrétem příbuzné, která stojí na pozadí horizontální linie schodů jako z Ejzenštejnova Potěmkina. Jitčin portrét ženy z dávno minulého světa socialismu zapracovává do stínů chladné čedičové rysy typické pro podobiznu Mireček. A stejně jako u jiných portrétů je tvář částečně překryta bílým čtvercem – dalším útržkem papíru. Nohaté dámy v pozadí jsou zamazány, zůstávají pouze dolní partie jediné krásky, která sestupuje se schodů. Vytváří se tak zde důvěryhodná replika historie, ač mírně pozapomenuté a překroucené.
Ve svém odklonu od abstrakce Jitka ukázala, že lidská podoba, jednotlivec, anonymní osoba či dokonce sochařský akt – systematické studium znovuoživených uměleckých žánrů – skýtá potenciál pro komplexní ztvárnění protichůdných ploch, epoch, myšlenek a generací ve vzájemné souhře – v souhře stejně jednoduché jako dětská hra.






Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
239 USD
Velká kniha sebraných prací. Komiksy, kresby a malby poprvé pohromadě. Dva díly (LIVE a DIE) v kartonové krabici s potiskem....
Více informací...
55 EUR
60 USD
Podvečerní snímek na Krušné hory a Hnědouhelný důl Bílina, 2013, 225 x 150 cm, print on vinyl
Více informací...
580 EUR
631 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.