Časopis Umělec 2005/3 >> Nejstarší oheň v Polsku Přehled všech čísel
Nejstarší oheň v Polsku
Časopis Umělec
Ročník 2005, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Nejstarší oheň v Polsku

Časopis Umělec 2005/3

01.03.2005

Jiří Ptáček | polsko | en cs de es

Když jsem poprvé viděl velké, plastové digitálky, které sestrojil Polák Janek Simon, napadlo mě, že musel mít silný důvod, proč si je neskočil koupit. Jenže Simon je ročník 1977 a dětství prožil v reálném socialismu. Takže asi nemůže zapomenout.

Digitální hodinky byly pro polské děti kult. Podobně jako pro ty z Československa nebo ze Sovětského Svazu. Byly vzývány jako nedosažitelný předmět touhy, určovaly hierarchie uvnitř dětských společenství. Stejně jako Rubikova kostka, videopřehrávač nebo sbírka plechovek do limonád. Janek Simon uvšem pozornil, že za jeho hodinkami se skrývá ještě o něco víc. Nejsou pouze reminiscencí na časy, kdy socialismus snil o světě konzumu, ale také politickým vyjádřením současnosti. Návod, jak digitálky zkonstruovat, si Simon postupně zjišťoval přes internet. Postupoval stejně jako zahrádkáři, kteří na Bahamách chtějí založit skleník s klečemi sibiřské tundry, či islamističtí extremisté, když se učí, jak z minima běžně dostupných surovin získat maximum třaskavé síly.
Simonovy hodinky tedy nejsou jen zábavná vzpomínka. Jsou zprávou o nových přístupech k informacím, které lze využít k seberealizaci. Svým způsobem shrnují všechno, co osmadvacetiletý umělec z Krakova ukládá do svých děl. Obraznost a paměť své generace, svoji „polskou“ současnost, svou účast na globálních událostech, politiku. Předkládá nám to v podobě jakéhosi testu našich charakterových vlastností.

Svět vyžaduje naše rekordy
Výkon, rekord, výjimečný výsledek... jsou hnacími motory civilizace. Burzovní indexy a výše HDP slouží jako neprůkaznější doklad růstu či úpadku společnosti a pomalost, neúplnost a průměrnost byly zahnány do podsvětí osobního sebezpytu. Teprve ti, co dosáhli určitých rekordů (a vlastně je jedno v jaké disciplíně), mají šanci na sebe upoutat pozornost. Svět se dělí na výjimečné a na ty za nimi. Druhé skupině zbývá ještě tak identifikovat se s rekordmany a prožít s nimi hřejivý pocit úspěchu. „Jedu si pro zlato,“ vzkázal český desetibojař Roman Šebrle před světovým šampionátem v atletice a srdce tisíce sportovních národovců se zatetelila.
Janek Simon k tomuto iracionálnímu propletenci přistupuje s ironickým nutkáním probouzet ho k životu. Polského titána, skokana na lyžích Adama Malysze, nechá ve videosmyčce donekonečna plachtit vzduchem. V mnoha z nás vzbudí netušený zájem a solidaritu. Pocit napětí, který zná každý, kdo někdy se zájmem sledoval sportovní klání. Prožitek chvíle, kdy ještě není jasné, zda borec potvrdí svou jedinečnost a kdy nám mimoděk cukají svaly a malíčky u nohou se kroutí v křeči. Jenže „cílové“ uvolnění se nedostaví a napětí ustupuje zcela neobvyklým způsobem – ztrátou zájmu.

Parazit sebeprezentace
V práci nazvané Nejstarší oheň v Polsku se Simon chopil jiného domácího rekordu. Dílo vypadá následovně: V malém plexisklovém boxu je umístěn miniaturní geologický řez vrstvami zeminy. Z hlíny stoupá kouř. Objekt doprovází dokumentární fotografie doutnající haldy nedaleko Nowe Rudy.
Před lety zde začal hořet důl a požár se nikdy nepodařilo uhasit. I když důl zahrnuli zeminou, dým z něj stoupá dodnes a halda, připomínající zjevení islandské krajiny na polsko-českém pomezí, se stala vyhledávanou turistickou atrakcí.
Touto prací se Simon mění v umělce, který vlastní atraktivitu zvýšil prostřednictvím atraktivity něčeho, co s ním v podstatě nesouvisí. Připomíná mi jednoho rakouského hudebníka, který mi nedávno nabídl svůj příběh. Stěžejní událostí jeho kari-éry ovšem nebyla hudba, ale krátké období, kdy angličtině vyučoval mladého kulturistu Arnolda Schwarzeneggera. Janek Simon se v rámci své ironické koncepce přihlašuje k podobnému parazitismu.
V roce 2004 se Simon zúčastnil projektu Re:location. Několik let ho organizovalo Casino Luxembourg a v jeho průběhu se uskutečnily tematické výstavy v západní i východní Evropě. Umělci vzájemně vstupovali do neobvyklých kontaktů a v různých perspektivách zkoumali přemisťování a jeho limity. Projekt Re:location uzavřela kolektivní výstava výsledků několikatýdenního workshopu přímo v lucemburském Casinu Luxembourg. Zúčastnil se jí i Janek Simon. Přinesl malý model galerie a do všech jeho sálů nainstaloval svou retrospektivu. Zatímco ostatní prezentovali jeden projekt, jemu se podařilo ukázat „všechno v jednom“.
Janek Simon nestudoval umění, ale sociologii a psychologii. A když se dnes věnuje umění, zkoumá vlastnosti, které si občas neradi přiznáváme. Například snahu zviditelnit se postavenou na chatrném ideálu „individuality“. Náleží ke generaci mladých umělců, kteří si dobře uvědomují, jak lze využít lokální reálie, aby jejich prostřednictvím odkryli obecnější vzorce chování. Svůj ironický postoj však vztahuje na sebe. K touze po sebeprezentaci se otevřeně hlásí. Svět rekordního a nevídaného v umění pointuje tak nemístně, že vytvoří rekord vlastní. V bratislavské galerii Hit slepí průhlednou páskou pečivo a na stěnu pak připevní nejdelší bagetu, kterou jste kdy mohli vidět.

Humor se sladkým násilím
Humor. Někdy mi připadá, že se polské umění dá podle humoru odlišit od umění zbytku světa. Je ironický, rouhavý, (anti)konzumní a přitom často souvisí s banalitami. Hodnoty jsou v něm dokonale devalvované a zdá se, že tím to má být ještě zábavnější. Je s podivem, že si v takovém prostředí lze zachovat duševní zdraví. Možná se tím trochu podobá českému humoru. Nebo přinejmenším mýtu o něm. Pro polské umělce se humor už také stal mýtem a lze jej obejít jen těžko.
Janek Simon se tomuto mýtu nebrání, pouze jej obohacuje o jakési podprahové, sladké vědomí konaného násilí. Může být konané na nás a můžeme ho rovněž konat. Videoinstalace Carpet Invaders (2002) vychází z abstraktního dekoru kavkazského koberce, ale funguje jako klasická akční hra v primitivním, stručném stylu 80. let. Milá vzpomínka na nedávnou minulost počítačových her se konfrontuje se sílící kolektivní představou, že „islámský“ souvisí se slovy „nebezpečný“ a „násilný“. Až zarážejí je podobnost s rohožemi, které vznikaly během sovětské okupace Afghánistánu: jejich vzory jsou kalašnikovy, granáty a helikoptéry.
Ještě výmluvnější je poslední Simonova počítačová hra Total Chess (2004). Ovládá se na malém hracím stolku a šachové figurky během hry vybuchují. „Nejklidnější sport“ se vrací zpět k metafoře boje, na níž je založen. Tak jako bývá vedení války srovnáváno se šachovou partií.
Tyto práce mají svou konkrétní souvislost se současností a s paradoxy v našem chování. Oddáváme se simulacím násilí, sledujeme zprostředkované násilí, máme pro něj slabost. Přitom se ho bojíme. Obáváme se na něj podívat třeba jen koutkem oka. Neuronové sítě nám násilí nedovolí pochopit v té míře, abychom jej „vyřadili z provozu“. Simon nám nabízí jasnou paralelu virtuálního hedonismu se skutečným světem. Na nás zůstává, jak se jí chopíme. Vždyť je možné prostřílet se až do konce hry.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Vypečené příhody party chemických transcedentálů na cestách za spravedlností a životní rovnováhou. Příběh propaguje nevázaný...
Více informací...
7 EUR
8 USD
On Top, 2002, coloured photocopy, 29,7 x 21 cm
Více informací...
260 EUR
290 USD
Text: Michael Bracewell, Damo Suzuki, Peter Tatchell, Michael Clark, Holly Woodlawn, Greil Marcus, Camila Batmanghelidjh| ...
Více informací...
35 EUR
39 USD
Předplatné se slevou na poštovném.
Více informací...
88 EUR
98 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.